Tradice vánočních stromů republiky

Už je tomu přeci jen pár let, co jeden z pražských bezdomovců našel v popelnici odložené živé dítě. Kdyby tehdy zazmatkoval a nepřivolal pomoc, dítě by v chladném prosincovém počasí nepřežilo. Záchranou malého chlapečka byla bezdomovci přisouzena role mediálně známé hvězdy, role, o kterou nikdy nestál.

klikni pro zvětšení

Liduščin památník u Bílovic nad Svitavou (mapa = klikni na foto)

Možná nevíte, a nebo jste už zapomněli, že příběhu malého Vendelína Čtvrtka - a jeho zachránce Miroslava Szamszeliho - předcházel příběh jiný, podobný, ale mnohem starší, který byl počátkem zrodu tradice stavění vánočních stromů republiky.

Bylo to v předvečer Vánoc 1919, kdy se Rudolf Těsnohlídek, známý básník, spisovatel a žurnalista, později soudničkář Lidových novin v Brně, vydal společně se svými dvěma přáteli do bílovických lesů pro vánoční stromek. K jejich zděšení našli na jednom místě pod smrkem opuštěné, téměř zmrzlé děvčátko. Asi sedumnáctiměsíční holčičku odnesli na četnickou stanici do Bílovic, kde se jí dostalo rychlé pomoci. Děvčátku dali jméno Liduška, a bylo adoptováno rodinou Polákových z Brna. (Později se Liduška provdala za středoškolského profesora, se kterým odešla do Prahy, kde žila spokojeně až do své smrti v r. 1997)

Právě tato událost, spojená se sociálním cítěním Těsnohlídka (pocházel ze "snížené" rodiny pohodného od Čáslavi), ho zřejmě přivedly k myšlence založit tradici vánočních stromů a sbírek pro chudé děti.

6. prosince 1924 byl za Těsnohlídkovy účasti skácen v bílovickém polesí mohutný smrk, který byl o den později slavnostně převezen do Brna, aby se 13. prosince rozzářil na náměstí Svobody před stovkami přihlížejících brňanů. Ti si tak velkou událost nemohli nechat ujít; vždyť to byl vůbec první vánoční strom republiky nejen u nás, ale na celém evropském kontinentě.

Škoda jen, že se Těsnohlídek nemohl dožít naplnění dalšího svého snu - otevření dětského domova Dagmar..

Předvánoční vyprávění by mohlo a mělo skončit happyendem, jenže jak to tak obvykle v životě bývá, cestičky osudů jsou spletitější, a tak nelze nezmínit tragických konců obou našich dětských zachránců.

Duševně nemocný Szamszeli, stresovaný zájmem médii, a odmítající nezištnou pomoc mnoha institucí, umírá v Bohnické léčebně, přesně půl roku ode dne, kdy zachránil malého Čtvrtka. Osudným se mu stává jeho rozhodnutí vrátit se zpět k svému neutěšenému, ale "svobodnému" způsobu žití.

Rovněž depresemi sužovaný Těsnohlídek svůj život dobrovolně ukončuje ranou z revolveru o polední pauze 12.ledna 1928 v brněnské redakci Lidových novin. Pár hodin na to odchází ze světa dobrovolně i jeho manželka Olga.

Až budete, vy šťastnější, spěchat v předvánočním shonu kolem vánočních stromů, vzpomeňte si, prosím, alespoň malým finančním obnosem na chudé děti, které potřebují naši pomoc.

A ti z vás, co by chtěli přispět, ale pomalu nemáte ani pro sebe, věnujte alespoň tichou vzpomínku těmhle dvěma mužům, kteří měli to štěstí někomu druhému zachránit život, i když s tím svým si sami poradit neuměli..

Copyright © 2017, Jindřich Bíža
mail na autora webu   email

„Nedostane-li žena koho chce, běda tomu, koho dostane.“ Mark Twain