Slavkovský zámek

Jméno Slavkova (Austerlitz), malého moravského města nedaleko Vyškova na jižní Moravě, se na konci roku 1805 rozletělo po celém světě. Stalo se symbolem upevnění nadvlády Francie nad Evropou i výrazem porážky protinapoleonské koalice. (3D mapa)

Slavkovskýzámek

Výrazná historická úloha se připisuje i slavkovskému baroknímu zámku, postavenému dle návrhu italského architekta Domenica Martinelliho. Šlechtický rod Kouniců, kterým zámek patřil, se výraznou měrou podílel po mnoho let na utváření zahraniční politiky Habsburské monarchie.

Před bitvou pobýval na zámku ruský car Alexandr I. a rakouský císař František I.

Po bitvě "tří císařů" si jej za své dočasné sídlo zvolil francouzský císař Napoleon. V sále, který je dnes nazýván "historickým", bylo po největší bitvě na Moravě podepsáno příměří mezi Francií a Rakouskem a z balkonu zámku tehdy přednesl Napoleon provolání ke svým jednotkám. Nejznámějším je závěr provolání "Řeknete-li, bojoval jsem u Slavkova, pak vám každý odpoví - To je hrdina."

Mírová smlouva s krutými podmínkami pro poraženou stranu byla uzavřena 26. prosince 1805 v Bratislavě.

Součástí zámeckého areálu je zahrada o výměře 16 hektarů, která je osazena 4 velkými bazény s vodotrysky, a postavami z antických bájí; celkem jde o téměř padesát plastik, pocházejících z první poloviny 18. století. Jejich autorem je Ital Giovanno Giuliania a Rakušan Ignác Lengelacher.

Zámek je národní kulturní památkou.

Klikněte na fotografii pro její zvětšení

Slavkovský zámek 1
příchod k zámku ze slavkovského náměstí
Slavkovský zámek 2
erb v průčelí zámku
Slavkovský zámek 4
zámecká zahrada
Slavkovský zámek 4
zámecká zahrada
Slavkovský zámek 5
zámecká zahrada
Slavkovský zámek 6
je občas místem simulovaných bitev
Slavkovský zámek 7
z dob Napoleonských válek
Slavkovský zámek 8
na Moravě počátkem 19. století
Slavkovský zámek 9
Simulovaná bitva
Slavkovský zámek 10
tří císařů
Slavkovský zámek 11
u Slavkova
Slavkovský zámek 12
v roce 1805

Copyright © 2017, Jindřích Bíža
mail na autora webu   email

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich