Lužánky

Park vznikl zásluhou císaře Josefa II., který rozhodl o zrušení jezuitského řádu (1773) a současně mu odebral od středu města na sever tzv. Jezuitskou zahradu, kterou řád dostal v roce 1578 darem od císaře Rudolfa II. Území pak předal městu s požadavkem na zřízení veřejného městského parku. Během následujících pěti let se tak skutečně stalo a park mohl být v r. 1778 slavnostně otevřen.

Jeho prvotní podobu určily přes něj se táhnoucí pravidelné aleje a tok řeky Ponávky. V průběhu 19. století dostávaly Lužánky novou tvář, když zde byla vysázena spousta nových okrasných dřevin. Na krajinářské proměně parku se nejvíce podílel K. Offermann, ředitel zemských zahrad. Později na jeho práci navázal zahradník A. Šebánek, který park doplnil o spoustu dalších cizokrajných dřevin.

Park se stal oblíbeným výletním místem mnoha brňanů. Zejména sem chodil rád Leoš Janáček krmit "své" veverky. Ostatně i v současnosti je jich tu k vidění hodně.

Nejvýznamnějším objektem Lužánek je budova bývalého kasina (zámečku), dnes Centra volného času. Novorenesanční stavba pochází z let 1853-1855 a byla postavena podle projektu známého vídeňského urbanisty a architekta L. Förstera. Stojí za připomenutí, že L. Förster (ve dvojici s T. Hansenem) se rovněž realizoval na dalších velmi známých stavbách v samém centru Brna, ať už jde o Herringův nebo Kleinův palác na náměstí Svobody. Za budovou - směrem dovnitř parku - se nalézá kašna se sousoším "Tri Putti". Krom dvou pomníků (J. Merhauta a J. Hybeše) jsou v parku ještě k vidění alegorické sochy Obchodu a Tolerance, které se měly stát součástí velkolepého pomníku císaře Josefa II. na Moravském náměstí. Socha Josefa II. ale nestála před Německým domem dlouho, jen v letech 1892 až 1918, a po první světové válce byla legionáři stržena.

V parku je několik sportovních a dětských hřišť: při rohu ulic Kotlářské a Lidické jsou to tenisové kurty (mapa), podél Pionýrské ulice oblíbené dětské dopravní hřiště, podél Lužánecké volejbalové hřiště, hřiště na petanq, atd.

Posledními změnami prošel park v roce 2004, bylo na něm vybudováno umělé koryto řeky Ponávky, na připomenutí dob, kdy zde řeka skutečně protékala - dnes je její tok sveden do potrubí, které skrývá val táhnoucí se podél Drobného ulice. Koryto umělé řeky se meandrovitě táhne od rohu parku při křižovatce Drobného - Pionýrská k jeho opačnému konci až k ulici Lužánecké, v délce cca 350 metrů, a na několika místech je překlenuto železnými nebo dřevěnými mostky.

Lužánky byly již v roce 1849 vyhlášeny národní kulturní památkou.