Moravské pověsti

Měl tři syny, a trápilo ho, že jednou po jeho smrti nebudou umět stát při sobě. Proto se rozhodl rozdělit svou říši na tři části tak, aby každému z nich připadlo jedno knížectví.

Nejstarší syn se měl stát "velkým knížetem" a ostatní dva mu měli být podřízeni. Ještě než je se svým návrhem seznámil, řekl si, že jim dá nějaký názorný příklad, jak by se měli k sobě chovat.

Nechal si proto přinést tři silné pruty a povolal syny. Pruty před nimi svázal dohromady a vybídl nejstaršího, aby se je pokusil zlomit. Ten, i když se snažil ze všech sil, to nedokázal, a neporušené pruty zahanbeně vrátil otci. Svatopluk pak vyzval druhého syna, aby s nimi udělal to samé - ale ani druhý syn nebyl úspěšný. Poslednímu štěstí také nepřálo; úkol se ukázal nad jeho síly.

Svatopluk pak rozvázal pruty, každému ze synů podal jeden, a vyzval je, aby se nyní pokusili zlomit každý ten svůj..Teď už to bylo pro ně snadné - všechny tři pruty vzápětí ležely zlomené na zemi.

Synům se od otce dostalo ponaučení: "každý z vás dostane z mého knížectví jednu třetinu. Pokud zůstanete spolu v lásce a svornosti, nic se vám a vašim knížectvím nestane, a vaši nepřátelé vás nikdy nepřemohou. Pokud ale budete odpírat poslušnost svému nejstaršímu bratrovi, a objeví se mezi vámi třenice a hádky, podlehnete nepřátelským sousedům, kteří vaše knížectví vyvrátí a zahubí."

Bohužel, synové na jeho slova časem zapomněli, a s jejich knížectvími to dopadlo přesně tak, jak otec předvídal...

Smrt krále Svatopluka

Říká se, že Svatopluk, kníže moravský, nezemřel na svém knížecím dvoru, ale údajně někde v lese jako poustevník.

Prý ho tížilo zlé svědomí k jeho kmotru císaři Arnulfovi, ke kterému se nevděčně zachoval, ačkoliv ten mu pomohl ke vládě nad Čechami a Slovenskem. O půlnoci proto sedl na svého koně a nepozorovaně se vytratil z ležení, a vydal se k místu jménem Záboř, které mělo ležet uprostřed velkých a širých lesů. Někde tam totiž měli přebývat tři nábožní poustevníci, kterým nechal Svatopluk kdysi postavil kostelík.

Když přijel na místo, zabil svého koně, a aby jeho mrtvolu nikdo nenašel, ukryl ji v hlubokém houští. Pak ještě zahrabal svůj meč, a knížecí roucho vyměnil za roucho poustevničí. S převelkým údivem vzali mezi s sebe poustevníci svého nového druha, kterého nikdo nikdy neviděl!

Prý dokud byl živ, nevyzradil Svatopluk kým doopravdy je. Když ale poznal, že se jeho hodinka blíží, přiznal se. Jakmile to udělal, pokojně a v bázni boží zemřel.

/ Zdroj: převyprávěná původní pověst od Augusta Sedláčka /