Slavné citáty
O povaze člověka

Nespravedlnost, které se dopouštíme, a ta, kterou sami trpíme, není vážena na stejných vahách
(Ezop, autor bajek, 6. stol., bájná postava? )

Je v povaze smrtelníků kopnout do člověka, když leží
(Aischylos, athénský dramatik, 525-462. př.n.l. )

Charakter člověka je jeho osudem
(Hérakleitos, řecký filosof, kol. r. 500 př.n.l. )

Co sis sám zavinil, to bolí nejvíce
(Sofoklés, řecký tragik, 497-406 př.n.l. )

Starajíc se o štěstí jiných, nacházíme své vlastní
(Platón, řecký filosof, 427-347 př.n.l. )

Rozumný člověk usiluje o život bez bolesti, ne o život příjemný
(Aristotelés, antický filosof, asi 384-322 př.n.l. )

Nic nestačí tomu, komu je málo to, co stačí
(Epikúros, materialistický myslitel (341-270 př.n.l. )

Čím je kdo lepší, tím méně je schopen podezírat jiné ze špatností
(Cicero, římský politik, 106-43 př.n.l. )

Nic není tak typické pro přízemního a omezeného ducha jako láska k majetku
(Cicero, římský politik, 106-43 př.n.l. )

Co chceme, tomu také ochotně věříme, a doufáme, že si i ostatní myslí, co si myslíme sami
(Caesar, římský státník, 100-44 př.n.l. )

Nejednou se stává, že s rozkoší ubližujeme právě těm, které milujeme
(Caesar, římský státník, 100-44 př.n.l. )

Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté
(Svatý Pavel z Tarsu, křesťsandký teolog, 10- 67)

Každý si přeje, aby byly vytýkány spíše cizí chyby než jeho vlastní
(Marcus Fabius Quintilianus, římský rétor, po 35 - před r.100)

Od přírody nejvíce tíhneme k tomu, co jsme se naučili v raném mládí
(Marcus Fabius Quintilianus, římský rétor, po 35 - před r.100)

Ti, kdo se chtějí zdát hloupým vzdělaní, jsou vzdělanými považováni za hloupé
(Marcus Fabius Quintilianus, římský rétor, po 35 - před r.100)

Nenávist mezi blízkými příbuznými bývá obvykle nejprudší
(Tacitus, římský historik, asi 55 - kolem r.120)

Vlastností lidské povahy je nenávidět toho, komu jsi ublížil
(Tacitus, římský historik, asi 55 - kolem r.120)

Člověk je zrozen k věrnosti, a kdo ruší věrnost, ruší podstatu člověka
(Epiktétos, řecký filosof, asi 55 - kolem r.135)

Osamělost je stav člověka bez pomoci. Kdo je sám, není proto ještě osamělý, právě jako leckdo může být osamělý, přestože je ve společnosti
(Epiktétos, řecký filosof, asi 55 - kolem r.135)

Bezpráví se často dopouští také ten, kdo něco nedělá, nikoli jen ten, kdo něco dělá
(Marcus Aurelius, římský císař, 121 - 180)

Jak brzo zapomeneš všeho ty, tak brzo zapomenou všichni na tebe
(Marcus Aurelius, římský císař, 121 - 180)

Jednej, mluv a mysli ustavičně tak, jako by ses už měl rozloučit se životem
(Marcus Aurelius, římský císař, 121 - 180)

Minulost není pro mne ničím, budoucnost se mne ještě netýká
(Marcus Aurelius, římský císař, 121 - 180)

Nejlepší způsobv odplaty je neoplácet špatné špatným
(Marcus Aurelius, římský císař, 121 - 180)

Poněvadž jsem nepůsobil bolest jinému, nezasluhuji, abych ji působil sobě samému
(Marcus Aurelius, římský císař, 121 - 180)

Přirozenost člověka je milovat i ty, kdož ho urážejí
(Marcus Aurelius, římský císař, 121 - 180)