Kontribučenské sýpky

Kontribučenské sýpky byly stavěny za vlády císaře Josefa II. (syn Marie Terezie, který panoval v letech 1780 až 1790 sám, a před tím deset roků společně se svojí matkou). V sýpkách se shromažďovaly společné zásoby obilí (kontribuce) od všech poddaných pro léta neúrody.

Sýpky (špejchary - z něm. Speicher) byly zpravidla samostatně stojící budovy, aby byly ochráněny před nebezpečím ohně. V nich bylo zrní uskladněno v asi 1 m vysoké vrstvě na podlahách. Sýpky byly nejdůležitějšími stavbami rozsáhlejších hospodářství, a mnohdy byly budovány jako stavby, které dodnes tvoří dominanty mnoha obcí.

To určitě platí například o tzv. zámecké barokní (kontribuční) sýpce v Sokolnicích u Brna, která byla založena kolem roku 1760, tedy podstatně dříve, než císař Josef II. vydal svým patentem z roku 1788 nařízení zřizovat "obecní" sýpky (kontribučenské sýpky) všude. Podle ustanovení musel poddaný skládat jednu třetinu svého výsevku po tři roky po sobě, aby byl zajištěn pro případ nouze. Jelikož se v pozdějších letech nahromadilo obilí ve větším množství, bylo prodáno, a ze získaných peněz byly zřízeny tzv. kontribuční fondy.

Kontribučenský fond byl i na panství sokolnickém. Fond dobře hospodařil a tak v roce 1848 (rok zrušení poddanství - roboty) mohla být postavena v Sokolnicích ještě druhá "obecní" sýpka - jinak "kontribučenská sýpka podílníků" (majitelů pozemků). Tyto sýpky, jak už napovídá jejich název, byly společné pro celou obec a sedláci do nich ukládali svoji naturální daň v obilí. Kdo si z ní půjčil, vracel o šestnáctinu více. Tím fond neustále rozrůstal. Za stejných podmínek fond půjčoval i peníze. Služeb fondu využívali obyvatelé celého sokolnického panství, nejen obyvatelé Sokolnic.

Systém kontribučních sýpek (jako obilních záložen) byl zrušen k roku 1864. Ke zrušení "obilních záložen" určitě přispěl rozvoj železniční dopravy, kterou bylo najednou možné dopravovat obilí z oblasti, kde byl nadbytek, do oblastí, kde byl jeho nedostatek.

Mnohé budovy někdejších kontribučních sýpek pak sloužily k uskladnění obilí z polností panských dvorů, a ještě o hodně později jako budovy místních JZD..

V druhé polovině 19. století tedy bylo obilí z podílnické sýpky v Sokolnicích prodáno a prodána byla i samotná sýpka. Později z ní vznikly dva domy, viz. obrázky dole. Ze získaných peněz z prodeje byl posílen peněžitý (kontribuční) fond. O finance fondu se staral správce, který měl pokladnu vždy doma. Správci byli zpravidla nejbohatší lidé v obci, obvykle vlastníci rozsáhlých pozemků. Ale to už je na jiné pojednání.

Obecní (panská) sýpka - 1926

Obecní sýpka - dnes