Požár kasina CARE

Během několika minut několik hostů urychleně opustilo stísněné prostory herny, a v tmavém, zakouřeném objektu zůstali pouze její zaměstnanci. Ihned poté, co krupiéři nahlásili požár hasičům, rozhodli se odejít z herny, jenže to už jim oheň uzavřel cestu k hlavnímu východu.

K místu požáru dorazily jako první jednotka z požární stanice Lidická a jednotka z požární stanice brněnských veletrhů.

Z objektu se valil dým, a na římse ve druhém podlaží bylo vidět nějakou postavu. Byl to jeden z krupiérů, který proběhl plameny k oknu, ve snaze zachránit si život. Během jeho záchrany obdržel velitel zásahu D. Kožuský informaci, že se v herně nachází minimálně ještě jeden člověk. Společně s J. Gargulou vytvořil průzkumný tým a oba se vydali tuto osobu vyhledat.

V herně panovalo obrovské teplo, a přes nulovou viditelnost se jim podařilo hledanou osobu nalézt. Ve chvíli, kdy kpt. Kožuský žádal vysílačkou další zasahující hasiče o vodící lano a o pomoc při vyproštění krupiéra, nastal vlivem nahromadění hořlavých zplodin výbuch, který usmrtil jak velitele zásahu D. Kožuského, tak zaměstnance herny.

J. Gargula se v té chvíli nacházel v sousední chodbě, která byla rovněž silně zakouřená. Unikl sice smrtícím plamenům, ale ty mu odřízly cestu, a rovněž zahynul.

Závěry vyšetřovací komise ukázaly, že příčinou požáru byla porucha na elektroinstalaci - oheň vzplál v místech, kde byla k elektrické síti připojena světla přes takzvané "čokolády". V tomto místě mohla být teplota až tisíc stupňů. Od něho pak chytly stropní podhledy.

Ke zmaření tří životů pak došlo v souběhu několika závažných porušení bezpečnostních předpisů: dvoukřídlové dveře z kasína na galerii, které měly sloužit jako úniková cesta, byly zabedněny dřevotřískovými deskami. Prostor další únikové cesty na schodišti byl zastavěn deskami herních stolů, dveře na této únikové cestě byly zamčené a bez klíče, který by umožnil jejich otevření. Uskladněnými herními deskami byl navíc zastavěn i vnitřní nástěnný hydrant.

Hašení požáru komplikovalo především to, že v okolí nefungovaly hydranty a hasiči si museli na místo vozit vodu cisternami. S plameny bojovalo až do rána jedenáct profesionálních i dobrovolných hasičských sborů.

Policie ukončila vyšetřování s tím, že tato nesmírná tragedie pro rodiny obětí požáru a pro všechny brněnské hasiče, neměla žádné viníky.

V samotném průběhu zásahu existuje dodnes spousta nejasností, které už nikdo nikdy nerozluští. Svědci na místě požáru se shodovali v tom, že akce nebyla příliš dobře organizovaná, to samé dokonce potvrzovali někteří členové záchranných složek.

Údajně se nevědělo, kolik osob se v hořícím objektu nachází; a nebyl dostatečný přehled o pohybu hasičů - když hasiči zjistili, že mrtví jsou jejich kolegové, jen se chytali za hlavu.. Jeden ze svědků dokonce upozornil, že prvního mrtvého člověka, kterého vytáhli hasiči ven, považovali ještě nejméně půl hodiny poté za krupiéra.

Vedení HZS všechny pochybnosti odmítlo, s tím, že zásah byl řízen profesionálně a že oba hasiči byli vybaveni standardními ochrannými prostředky.

Oba stateční hasiči, kteří při zásahu zahynuli, byli povýšeni in memoriam: nadporučík David Kožuský (32 let) na kapitána a strážmistr Jaroslav Gargula (28 let) na poručíka, a na místě neštěstí, v přízemí opraveného domu, jim byl - k připomenutí jejich hrdinství - postaven malý památník.