vila Tugendhat

Míjíme vily a honosné paláce, z nichž většinu museli jejich původní majitelé kdysi opustit, a ti noví evidentně neměli na opravy peníze. Na první pohled je nám jasné, že Černopolní ulice musela být dříve takzvaně velmi "dobrou adresou".

Z řady starých, vzhledově podobných staveb, se však jedna výrazně odlišuje, a je natolik jiná, že najednou nevíme, zda je to tak správně a nebo špatně.
Jde o vilu Tugendhat, dílo světového architekta Ludwiga Miese van der Rohe.

Když ji Mies van der Rohe v r.1930 dostavěl, mohl si zamnout ruce:
s neobyčejnou odvahou se mu ve starší okolní zástavbě podařilo vybudovat něco, co překonalo i očekávání jeho kolegů architektů - unikátní obyvatelný skvost s jedinečným technickým zázemím.

Jeho originalita spočívala v tom, že nosnou konstrukci vily představoval ocelový skelet (ocelové sloupy místo nosných zdí), který umožnil vytvořit velký, ničím nepřerušovaný obyvatelný prostor. Technické zázemí dovolovalo zapustit velkorozměrová okna* orientovaná do zahrady až do podlahy vily, čímž docházelo k působivému propojování interiéru vily s venkovní zahradou. A nakonec to bylo též vnitřní vybavení (též dle návrhu Rohe), střídmé a vkusné, z drahých materiálů posháněných po celém světě.

(* pozn.: dnes u nás neexistuje firma, která by tak velká okna dokázala vyrobit. Navíc jejich povrch byl speciálně leštěný, aby se v nich minimalizoval odlesk)

Přestože má vila dokonce tři patra, své soukromí si dokáže patřičně uchránit: zatímco její průčelí je orientováno do svahu k městu s výhledem na Špilberk, zadní část na Černopolní ulici se tváří jako jednoduchá nízkopodlažní stavba; obě boční strany jsou pak víceméně zakryty okrasnými dřevinami v zahradě. Za celou tou nenápadností možná stála snaha manželů Tugendhatových nedávat okolnímu světu příliš okázale na odiv svoji pětimilionovou investici, vždyť běžný dům stál v té době 100x méně!