Kamenná panna

Protože dívka byla chudá a nikdo nevěděl, odkud do Brna přišla, neměla to ve službě lehké. Čím víc jí mladý pán miloval, tím hůře se děvčeti vedlo. Všichni se postavili proti ní. A jak to v takových případech bývá, zloba a závist jsou nejhoršími rádci.

Když matka viděla, že syn nechce bohatou nevěstu, kterou mu vybrala, rozhodla se jednat jinak. Počkala si, až s otcem vyrazil na celý den do okolních lesů na lov, a hned začala jednat. Zavolala rychtáře a dívku obžalovala, že je čarodějnice. Jejího syna očarovala, a proto musí být co nejpřísněji potrestána.

Marně se dívka bránila, marně prosila. Když viděla, že není záchrany, vyběhla z domu na nádvoří a tam skočila do studny. Bylo po všem. Právě ve chvíli, kdy její tělo vytahovali, vracel se její milý. Zlá předtucha ho hnala domů. Přijel ale pozdě. Krásnou Johanku už nemohl zachránit.

A protože ji opravdu miloval, nechal si její podobu vytesat do kamene, aby mu neustále připomínala jejich lásku.