Slavkovský zámek

Jméno Slavkova (Austerlitz), malého moravského města nedaleko Vyškova na jižní Moravě, se na konci roku 1805 rozletělo po celém světě. Stalo se symbolem upevnění nadvlády Francie nad Evropou i výrazem porážky protinapoleonské koalice. (3D mapa)

Výrazná historická úloha se připisuje i slavkovskému baroknímu zámku, postavenému dle návrhu italského architekta Domenica Martinelliho. Šlechtický rod Kouniců, kterým zámek patřil, se výraznou měrou podílel po mnoho let na utváření zahraniční politiky Habsburské monarchie.

Před bitvou pobýval na zámku ruský car Alexandr I. a rakouský císař František I.

Po bitvě "tří císařů" si jej za své dočasné sídlo zvolil francouzský císař Napoleon. V sále, který je dnes nazýván "historickým", bylo po největší bitvě na Moravě podepsáno příměří mezi Francií a Rakouskem a z balkonu zámku tehdy přednesl Napoleon provolání ke svým jednotkám. Nejznámějším je závěr provolání "Řeknete-li, bojoval jsem u Slavkova, pak vám každý odpoví - To je hrdina."

Mírová smlouva s krutými podmínkami pro poraženou stranu byla uzavřena 26. prosince 1805 v Bratislavě.

Součástí zámeckého areálu je zahrada o výměře 16 hektarů, která je osazena 4 velkými bazény s vodotrysky, a postavami z antických bájí; celkem jde o téměř padesát plastik, pocházejících z první poloviny 18. století. Jejich autorem je Ital Giovanno Giuliania a Rakušan Ignác Lengelacher.

Zámek je národní kulturní památkou.

příchod k zámku ze slavkovského náměstí

erb v průčelí zámku

zámecká zahrada

zámecká zahrada

je občas místem simulovaných bitev

z dob Napoleonských válek

na Moravě počátkem 19. století

Simulovaná bitva

tří císařů

u Slavkova

v roce 1805