rakouský ManchesterTip: přejdi na článek na seznam.cz, kde najdeš další zdroje informací |
|
Brno bylo odjakživa známé široce rozvinutým textilním průmyslem. V r.1763 tu byla zřízena první textilní manufaktura, a již o 17 let později zde stálo 20 továren. Proto není divu, že se mu v 19.stol. dostalo přezdívky "rakouský (moravský, dokonce i český) Manchester". Dělníci textilních továren, vlastněných převážně židovskými majiteli, v nich pracovali za neuvěřitelně obtížných pracovních podmínek. Proto se také často bouřili. Například r.1840 ve Svárově četníci a vojáci zastřelili sedm osob při demonstraci za lepší pracovní podmínky v Liebigově textilní továrně. |
|
vyhořelá textilka v Zábrdovicích
Firma Max Kohn byla založena původně ve Vídni r. 1829, a v Brně byla zřízena její pobočka na Vlhké ulici r.1857; mimochodem v témže roce, co v USA stávkovaly ženy z textilních továren poprvé za zlepšení pracovních podmínek a proti zaměstnávání dětí (demonstrace položila základ svátku Mezinárodního dne žen).
Ještě než přejdeme k výčtu požárů v Brně, povězme si krátce o pracovním právu v tehdejším Rakousku-Uhersku: od 11.června 1885 je v něm zaveden jedenáctihodinový normální pracovní den
vila Tugendhat v Černých polích, památka UNESCO
V reálu to vypadalo takto: ke konci 19. stol. většina lidí z nedalekého Brna Bytrce pracovala v brněnských textilních továrnách. Pracovní doba byla od 7. hodiny ranní do 17. hodiny odpoledne. Do továren, které byly většinou kolem Cejlu a na starém Brně, se chodilo pěšky. Když vezmeme délku trasy (Bystrc-Žabovřesky-Cejl Výše řečené platí za předpokladu, že se neodcházelo za prací do města rovnou na celý týden, jak na to vzpomíná František Dufek na stránkách Milana Coufala ze Střelic u Brna: "Občané Střelic vždy inklinovali k městu Brnu. Moje maminka nám vyprávěla, jak každé pondělí ráno již ve 3 hodiny odcházela pěšky s jinými děvčaty do Brna na celý týden do práce. Pracovala v textilní továrně na valše. Říkala, že to byla těžká práce. V sobotu se vracívala zase pěšky domů. Během týdne spávala s jinými děvčaty v podnájmu, a to domě ¨U sedmi švábů¨. Vyprávěla nám, že ten dům nemá do ulice žádná okna. Já jsem se přesvědčil, neměl je ani za mých klukovských let a nemá je okna ještě dodnes.." (Pozn. aut.: dům byl nedávno sbourán přes značný odpor brněnské veřejnosti) Ale teď už k těm požárům.. 31. října 1878 vyšlehly plameny v Max Kohnově fabrice na Josefově. Změnily celou budovu v ohnivě rudou hmotu hořící plné tři hodiny. Hasiči dorazili pozdě, což nemálo přispělo k chaosu a zděšení. Dělníci se snažili uniknout jediným východem a 24 jich na to doplatilo, utrpěli těžké popáleniny a jedna přadlena uhořela. Škoda byla za 180 000 zlatých. Téhož roku 4. srpna vznikl oheň ve výrobně vlněných látek Josuy a Pavla Kohna na Cejlu a bleskově se rozšířil. Dělníci sotva stačili uniknout. Jeden utekl na půdu odkud ho zachránili hasiči a jiná dělnice byla zabita padajícím trámem a dvě další byly zraněny. Tyhle dva případy požárů textilních továren v Brně nebyly prvními ani posledními: v září r.1871 shořela budova Strakošovy přádelny a než mohli zasáhnout hasiči, byla škoda za 150 000 zlatých. Požár byl způsoben dělníkem, který polil suroviny petrolejem a zapálil. V březnu 1872 zase lehla popelem továrna na výrobu vlněných látek B. Engla na Cejlu. 7.prosince 1877 vyšlehly plameny v Pressfreundově přádelně v Zábrdovicích a v ohni zůstala tři děvčátka, která se snažila o záchranu útěkem do hořejších poschodí. Hasiči zde byli plných 70 hodin. Po požáru ve firmě Max Kohn, hořelo 17.února 1883 ve Schwarcově vlněnce na Cejlu a také 9.února 1886 přádelna Herzeta a Habernecka na Dornychu. Je třeba říci, že v této době hodně požárů vzniklo úmyslným zapálením. V roce 1892 lehly popelem dvě veliké přádelny - Kavkova na Bratislavské ulici, která stála život 4 hasiče a Löw-Beerova v ulici Měšťanské, kde pracovalo přes 500 dělníků. Továrna stála vedle nemocnice a vedle starých, šindelem krytých domků. Ve výhni se škvařily balíky vlny, žárem se tavily a ohýbaly železné okenice, z vrchních pater padal jeden stroj za druhým, v oknech a výkladech praskaly okenní tabule. Z nemocnice byly vyváděni pacienti, slamníky vyhazovány oknem, protože začala chytat střecha nemocnice. Továrna lehla úplně popelem, ale nemocnici a sousední budovy se podařilo zachránit, protože bylo úplné bezvětří. Jeden dělník se udusil a mnoho dalších bylo popáleno. O rok později strávil oheň továrnu Františka Kusého v Rybářské ulici. I tato textilka lehla úplně popelem, oheň překvapil dělníky náhle a způsobil bezhlavý zmatek. 16.března vznikl požár v Teuberově textilce na Cejlu 26.ledna 1908 vyšlehly plameny u Zvickera na Cejlu, kde jen o vlásek unikli smrti dva hasiči protože když odešli z budovy zřítila se za nimi klenba a s ní několik strojů. Nový požár v téže přádelně dne 21. února budil podezření, že byl způsoben úmyslně. 24.dubna 1908 hořelo v továrně Hechtově na Špitálkách a samovznícení bavlny bylo příčinou velkého požáru továrny LöwBeera v ulici Čechyňské 23.dubna 1909. 4.srpna téhož roku si sám zapálil sklad konfekčního materiálu majitel Kraus v Panské ulici, aby si pomohl ze svízelné situace. Elektrický zkrat byl příčinou požáru Strakoschovy přádelny na Dornychu. Při ohni 12.února 1910 vlněnky Otty Kuhna v Hybešově ulici zahynula jedna dělnice a několik jich bylo popáleno.. Na konec jedna drobná zajímavost: spolumajitelkou brněnské vlnařské továrny Max Kohn, kterou jsme tento článek začínali, byla i Grete Tugendhatová, rozená Löw-Beerová, která pocházela z rodiny židovských německých průmyslníků. Ti vlastnili a provozovali řadu textilních továren; kromě Max Kohn továrny ještě firmu Feldhendler et Co. a další; proto ten obrázek vily Tugendhat umístěný nahoře. |
Datum poslední aktualizace této stránky: 13.4.2024