Brno, rakouský Manchester

Brno bylo odjakživa známé široce rozvinutým textilním průmyslem. V r.1763 tu byla zřízena první textilní manufaktura, a již o 17 let později zde stálo 20 továren. Proto není divu, že se mu v 19.stol. dostalo přezdívky "rakouský (moravský, český) Manchester". Dělníci textilních továren, vlastněných převážně židovskými majiteli, v nich pracovali za neuvěřitelně obtížných pracovních podmínek. Proto se také často bouřili. Například r.1840 ve Svárově četníci a vojáci zastřelili sedm osob při demonstraci za lepší pracovní podmínky v Liebigově textilní továrně.

vyhořelá textilka v Zábrdovicích

Firma Max Kohn byla založena původně ve Vídni r. 1829, a v Brně byla zřízena její pobočka na Vlhké ulici r.1857; mimochodem v témže roce, co v USA stávkovaly ženy z textilních továren poprvé za zlepšení pracovních podmínek a proti zaměstnávání dětí (demonstrace položila základ svátku Mezinárodního dne žen).
Přes tyto protesty došlo ještě v r.1910 k tragickému požáru textilní továrny Triangle Waist Factory, při kterém uhořelo 146 žen, které zde pracovaly v katastrofálních bezpečnostních podmínkách bez možnosti úniku.
Je smutnou skutečností, že až tato tragická událost dokázala vyvolat řadu změn k lepšímu.

Ještě než přejdeme k výčtu požárů v Brně, povězme si krátce o pracovním právu v tehdejším Rakousku-Uhersku: od 11.června 1885 je v něm zaveden jedenáctihodinový normální pracovní den nové okno pro továrny; je tu ovšem doložka, že ministr obchodu může v jistých průmyslových odvětvích prodloužit pracovní den o jednu hodinu. Děti mladší 12 let nesmějí být zaměstnávány pravidelnou průmyslovou prací a dokonce ani v menších dílnách. Pro »mladistvé pomocné dělníky« bylo stanoveno maximum denní pracovní doby na 8 hodin denně; přitom podle učenců v rakouském parlamentě i v některých jiných parlamentech končí dětský věk ve 12 letech a poté se dítě stává »mladistvou osobou«.

I když to zní dnes dost neuvěřitelně, tehdy se jednalo o velice pokrokovou změnu, uvědomme si, že do té doby byla běžná délka pracovní doby i 15 hodin.

vila Tugendhat v Černých polích, památka UNESCO

V reálu to vypadalo takto: ke konci 19. stol. většina lidí z nedalekého Brna Bytrce pracovala v brněnských textilních továrnách. Pracovní doba byla od 7. hodiny ranní do 17. hodiny odpoledne. Do továren, které byly většinou kolem Cejlu a na starém Brně, se chodilo pěšky. Když vezmeme délku trasy (Bystrc-Žabovřesky-Cejl nové okno, asi 10km), kterou šlo rychlejší chůzí urazit za 2 hodiny, musel člověk vstávat zhruba kolem čtvrté a přicházet domů (při 10ti hodinové pracovní době) kolem sedmé večer. Domyslet si jak to bylo za dob, kdy se pracovalo 15 hodin denně, to je úkol pro vás, čtenáře těchto stránek.

Výše řečené platí za předpokladu, že se neodcházelo za prací do města rovnou na celý týden, jak na to vzpomíná František Dufek na stránkách Milana Coufala ze Střelic u Brna: "Občané Střelic vždy inklinovali k městu Brnu. Moje maminka nám vyprávěla, jak každé pondělí ráno již ve 3 hodiny odcházela pěšky s jinými děvčaty do Brna na celý týden do práce. Pracovala v textilní továrně na valše. Říkala, že to byla těžká práce. V sobotu se vracívala zase pěšky domů. Během týdne spávala s jinými děvčaty v podnájmu, a to domě ¨U sedmi švábů¨. Vyprávěla nám, že ten dům nemá do ulice žádná okna. Já jsem se přesvědčil, neměl je ani za mých klukovských let a nemá je okna ještě dodnes.." (Pozn. aut.: dům byl nedávno sbourán přes značný odpor brněnské veřejnosti)

Ale teď už k těm požárům..

31. října 1878 vyšlehly plameny v Max Kohnově fabrice na Josefově. Změnily celou budovu v ohnivě rudou hmotu hořící plné tři hodiny. Hasiči dorazili pozdě, což nemálo přispělo k chaosu a zděšení. Dělníci se snažili uniknout jediným východem a 24 jich na to doplatilo, utrpěli těžké popáleniny a jedna přadlena uhořela. Škoda byla za 180 000 zlatých.

Téhož roku 4. srpna vznikl oheň ve výrobně vlněných látek Josuy a Pavla Kohna na Cejlu a bleskově se rozšířil. Dělníci sotva stačili uniknout. Jeden utekl na půdu odkud ho zachránili hasiči a jiná dělnice byla zabita padajícím trámem a dvě další byly zraněny.

Tyhle dva případy požárů textilních továren v Brně nebyly prvními ani posledními: v září r.1871 shořela budova Strakošovy přádelny a než mohli zasáhnout hasiči, byla škoda za 150 000 zlatých. Požár byl způsoben dělníkem, který polil suroviny petrolejem a zapálil. V březnu 1872 zase lehla popelem továrna na výrobu vlněných látek B. Engla na Cejlu. 7.prosince 1877 vyšlehly plameny v Pressfreundově přádelně v Zábrdovicích a v ohni zůstala tři děvčátka, která se snažila o záchranu útěkem do hořejších poschodí. Hasiči zde byli plných 70 hodin.

Po požáru ve firmě Max Kohn, hořelo 17.února 1883 ve Schwarcově vlněnce na Cejlu a také 9.února 1886 přádelna Herzeta a Habernecka na Dornychu. Je třeba říci, že v této době hodně požárů vzniklo úmyslným zapálením.

V roce 1892 lehly popelem dvě veliké přádelny - Kavkova na Bratislavské ulici, která stála život 4 hasiče a Löw-Beerova v ulici Měšťanské, kde pracovalo přes 500 dělníků. Továrna stála vedle nemocnice a vedle starých, šindelem krytých domků. Ve výhni se škvařily balíky vlny, žárem se tavily a ohýbaly železné okenice, z vrchních pater padal jeden stroj za druhým, v oknech a výkladech praskaly okenní tabule. Z nemocnice byly vyváděni pacienti, slamníky vyhazovány oknem, protože začala chytat střecha nemocnice. Továrna lehla úplně popelem, ale nemocnici a sousední budovy se podařilo zachránit, protože bylo úplné bezvětří. Jeden dělník se udusil a mnoho dalších bylo popáleno.

O rok později strávil oheň továrnu Františka Kusého v Rybářské ulici. I tato textilka lehla úplně popelem, oheň překvapil dělníky náhle a způsobil bezhlavý zmatek.

16.března vznikl požár v Teuberově textilce na Cejlu

26.ledna 1908 vyšlehly plameny u Zvickera na Cejlu, kde jen o vlásek unikli smrti dva hasiči protože když odešli z budovy zřítila se za nimi klenba a s ní několik strojů. Nový požár v téže přádelně dne 21. února budil podezření, že byl způsoben úmyslně.

24.dubna 1908 hořelo v továrně Hechtově na Špitálkách a samovznícení bavlny bylo příčinou velkého požáru továrny LöwBeera v ulici Čechyňské 23.dubna 1909. 4.srpna téhož roku si sám zapálil sklad konfekčního materiálu majitel Kraus v Panské ulici, aby si pomohl ze svízelné situace. Elektrický zkrat byl příčinou požáru Strakoschovy přádelny na Dornychu.

Při ohni 12.února 1910 vlněnky Otty Kuhna v Hybešově ulici zahynula jedna dělnice a několik jich bylo popáleno..

Na konec jedna drobná zajímavost: spolumajitelkou brněnské vlnařské továrny Max Kohn, kterou jsme tento článek začínali, byla i Grete Tugendhatová, rozená Löw-Beerová, která pocházela z rodiny židovských německých průmyslníků. Ti vlastnili a provozovali řadu textilních továren; kromě Max Kohn továrny ještě firmu Feldhendler et Co. a další; proto ten obrázek vily Tugendhat umístěný nahoře.

Copyright © 2017, Jindřich Bíža
mail na autora webu   email

Flag Counter

„Vždy odpouštějme svým nepřátelům, nic je nedokáže víc rozzuřit.“ Oscar Wilde