Tajemství studny na Špilberku

Studna na Špilberku je středověkou studnou a svou hloubkou 111,8 m patří k nejhlubším studnám v našich zemích.

klikni pro zvětšení

hradní studna na Špilberku patří mezi nejhlubší studny u nás (3D mapa = klik na foto) (mapa)

V letech 1714 - 17 došlo k jejímu prohloubení z původní hloubky na konečných téměř 112m, tj. pod úroveň řeky Svratky na Starém Brně. K tomu byli povoláni horníci z pernštejnského panství pod vedením důlního mistra Samuela Sprosse. Samotnou práci znemožňovaly plyny z odstřelování skály, pro jejichž odvedení muselo být zhotoveno dřevěné větrací zařízení. Železo, ocel a speciální nástroje dodávali brněnští železáři a kováři. Celkové náklady na 1 vyhloubený sáh převyšovaly 115 zlatých.

V polovině roku 1715 byla překročena hloubka 33 sáhů (přes 63 m), za rok se tedy vyhloubilo 13 sáhů (necelých 25 m). V létě roku 1716 bylo již dosaženo stometrové hloubky (přibližně úrovně hladiny řeky Svratky). Nenarazilo se sice na pramen, voda však do studny prosakovala skalními puklinami. Za 24 hodin se načerpalo přes 40 hl vody.

Horní část studny byla vyzděna kamennými kvádry a cihlami, hlouběji stěny tvoří jen samotná skála. Průměrně je studniční šachta široká 3,5 m, v nejužším místě ale jen necelé 2 m. Vodní sloupec sahá do výšky 90 m, což představuje 1000 m3 vody. Na dně studny byly vyraženy dvě postranní horizontální štoly (délka 17 a 25 m, výška 2m, šířka 0,8 až 1,2 m).

Nad studnou původně stával studniční domek, v němž bylo dřevěné kolo k čerpání vody. Tuto práci konali vězňové ze špilberské věznice. V roce 1783 bylo již v provozu šlapací kolo s těžkým řetězem, na němž denně pracovalo 8 vězňů. V polovině 19. stol. bylo používáno jen občas, vedle žentouru. Otáčeli jím 4 muži a vytažení vědra údajně trvalo 15 minut. Studniční domek byl odstraněn v letech 1939 - 41 při úpravách prováděných něměckou armádou a studna získala současnou podobu.

Poslední čištění, spojené s průzkumem studny, proběhlo v letech 1990 - 91. Při něm se ze studny vytěžilo 308 m3 materiálu (14 m výšky), který obsahoval řadu zajímavých nálezů. Jejich ukázku si můžete prohlédnout v expozici "Špilberk - od hradu k pevnosti".

Největší rozruch vzbudila lidská kostra vojáka z konce 19. století. Pozůstatky ležely v pravé větvi rozrážky nade dnem studny, v hloubce 110 metrů.

Předměty nalezené v blízkosti nebožtíka pasují tragickou událost do let 1858 až 1891. Jednokrejcarová mince milánské nebo vídeňské ražby z let 1858–1860, „přirostlá“ k vnitřní straně jeho levé lopatky, byla stažená z oběhu v roce 1891. Expertíza obuvi časově upřesňuje nález do let 1870–80. Podle odborných expertíz šlo o urostlého muže věku 20 – 24 let, vysokého 175 cm, s dokonale zdravým chrupem, patrně vojáka zdejších kasáren (boty, štítek čepice). Mladík do studny rozhodně nespadl, nýbrž zůstal zde po sestupu za neznámých okolností.

Na ně hledají historikové muzea odpověď v archivních pramenech. Zjistili, že drama, které se ve studni odehrálo, nebylo první. V roce 1833 se do ní zřítil při čerpání vody mladý vězeň – třiadvacetiletý zednický učeň Johann Radner, původem z rakouské obce Niederneukirchen. Jeho mrtvé tělo vytáhli spoluvězni. Za trestné činy loupeže a krádeže byl roku 1832 doživotně odsouzen k těžkému žaláři, avšak sám císař František I. změnil rozsudek na dvanáctiletý žalář na Špilberku, kam byl Radner dopraven téhož roku. Svého propuštění (1844) se tedy mladý vězeň nedožil.

V sousedství studny se nachází barokní cisterna, kam se přiváděla dešťová voda ze střech, a zvonkohra.



hradní studna na Špilberku

pro zvětšení fotografií klikněte na příslušný obrázek

hradní studna a zvonkohra
pohled do 112m hloubky

Copyright © 2017, Jindřich Bíža
mail na autora webu   email

„Bůh stvořil člověka, když ho přestaly bavit opice. Na další pokusy už pak neměl nervy.“ Mark Twain