Pověst O kamenné panně,
nešťastné dívce Johance

Nedaleko Měnínské brány, která byla součástí středověkého opevnění Brna, stojí v zadní části dvorního traktu domu č.16 na Orlí ulici zvláštní socha. Socha, nebo spíš jen reliéf-plastika mladé a půvabné ženy přitahuje zájem brňanů už po více než jedno století. Vzrušující a smutný je příběh dívky Johanky, do které se zamiloval syn z urozené rodiny.

Pověst (3D mapa = klik na foto) (mapa)

Protože dívka byla chudá a nikdo nevěděl, odkud do Brna přišla, neměla to ve službě lehké. Čím víc jí mladý pán miloval, tím hůře se děvčeti vedlo. Všichni se postavili proti ní. A jak to v takových případech bývá, zloba a závist jsou nejhoršími rádci.

Když matka viděla, že syn nechce bohatou nevěstu, kterou mu vybrala, rozhodla se jednat jinak. Počkala si, až s otcem vyrazil na celý den do okolních lesů na lov, a hned začala jednat. Zavolala rychtáře a dívku obžalovala, že je čarodějnice. Jejího syna očarovala, a proto musí být co nejpřísněji potrestána.

Marně se dívka bránila, marně prosila. Když viděla, že není záchrany, vyběhla z domu na nádvoří a tam skočila do studny. Bylo po všem. Právě ve chvíli, kdy její tělo vytahovali, vracel se její milý. Zlá předtucha ho hnala domů. Přijel ale pozdě. Krásnou Johanku už nemohl zachránit.

A protože ji opravdu miloval, nechal si její podobu vytesat do kamene, aby mu neustále připomínala jejich lásku.

Dům U kamenné panny

pro zvětšení fotografií klikněte na příslušný obrázek

vchod z Orlí č. 16 do nádvoří
studna do které měla skočit Johanka
20 m hluboká studna je stále plná vody
socha Johanky pravděpodobně v životní velikosti
zimní slunce vykouzlilo zvláštní stín...
tvář nenaplněné lásky, tvář Johanky


Copyright © 2017, Jindřich Bíža
mail na autora webuemail

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich