Morava a Římané

V průběhu 2. stol. př. n. l. moc početných, ale nejednotných keltských kmenů v Evropě počala slábnout, a z posledních desetiletí starého letopočtu už o jejich přítomnosti na našem území nejsou žádné doklady.

Co se dělo zhruba půl století před začátkem našeho letopočtu?

Tažení římských legií G.I. Caesara (*100 př.n.l až 44 př.n.l.) na sever do středního Polabí způsobuje, že tamější germánské obyvatelstvo je nuceno před nimi ustupovat k jihovýchodu. Tak se v prvních desetiletích našeho letopočtu objevuje u nás nové obyvatelstvo: Markomané osidlují dnešní Čechy, a Kvádové Moravu (a Slovensko).

Na počátku prvního století tedy vody Dunaje a Rýna rozdělují Evropu na vzdělaný, vyspělý a bohatý jih (Římská říše) a bojovný barbarský sever (germánské kmeny) .

Ačkoliv mezi jihem a severem panuje čilý obchod, severní sousedé neustále podnikají loupežné výpady k jižní hranici.

Zvláště za vlády římského císaře Marca Aurelia (161 až 180) napětí mezi Římany a barbary přerůstá v rozsáhlé a dlouhotrvající válečné akce, tzv. "markomanské války".

I když Řím útoky odráží, síla germánských kmenů narůstá a říše prochází krizí.

Krize je mj. způsobena začleňováním Germánů jako spojenců (federátů) a jako vojáků do římského vojska. Dochází k rozvracení říše "zevnitř", protože germánští federátové se odmítají nechat ovládat císařem a vytvářejí si fakticky vlastní nezávislé říše na území impéria.

Pomalý úpadek římské říše a s tím související ztráta moci a správních struktur spoluvytváří předpoklady pro stěhování národů.

Kmeny germánských svébů, které naše území ovládaly od počátku našeho letopočtu po dlouhá čtyři století, jsou nuceny po vpádu nomádských Hunů (přicházejících ze středoasijských stepí) v době tzv. "stěhování národů" svá teritoria opustit a přesunout se dále na jih. O 200 let později tu bude velká Sámova říše . Ale... do té doby je ještě hodně času..

Nakonec pár poznámek:

Doposud převládala představa, že severní okraj Římského imperia končil na jižním toku Dunaje, viz. nákres.
Archeologické výzkumy ale ukazují, že to nemusí být pravda, a zdá se, že spousta nálezů z poslední doby to jenom dosvědčuje.

Hypoteticky se tedy nabízí otázka , zda se přes moravská území římská vojska v době válek vždy jen přehnala, a nebo se zde dlouhodobě usazovala s vlastní správou; zdá se, že pravděpodobnější je spíš druhá varianta, což by znamenalo, že za časů císaře Marka Aurelia mohla být jižní morava jednou z římských provincií. Na základě moderních archeologických metod (letecké snímkování tábořišt a pod.) se odhaduje, že počet římských občanů dosáhl na našem území až jednoho statisíce osob. Je nesporné, že minimálně jižní část Moravy byla pod přímým vlivem římské kultury.

Nejznámější římské tábořiště (osada?) z druhé pol. 2. století (172-180) se nalézalo na kopci Hradisko nedaleko dnešních Novomlýnských nádrží. V této římské pevnosti, která svou rozlohou odpovídala velikosti Mikulova, se našly zbytky domu (zřejmě velitele římských vojsk) a dokonce i pozůstatky po vytápěných lázních. Jde vůbec o jediné místo u nás, kde byly doposud zjištěny stavební památky antické architektury.

Jmenujme nejznámější moravské lokality s bohatými nálezy z dob Římské říše:

obec Pasohlávky (Mušov, Břeclavsko): nad obcí byly odhaleny zbytky římské stanice z období markomanských válek v 2. století n. l., jde o nejseverněji položené ležení římských legií na jižní Moravě, dnes unikátní památka.

obec Brod nad Dyjí (Mušov, Břeclavsko): v bývalé nivě řeky Dyje, která byla pozměněna regulací a výstavbou vodního díla Nové Mlýny se našlo několik nálezů z doby římské, které dokládají rovněž osídlení obce v době vyspělé kultury římské říše.

obec Podivín (Břeclavsko): nálezy mincí i pravděpodobná římská cisterna skrývající se v dodnes dochované kapli Cyrilce u kostela sv. Petra a Pavla (k níž se váže pověst o moravských věrozvěstech Konstantinu - Cyrilu a Metodějovi)

obec Příkazy (Hanácko): unikátní zlomek římské nádoby s rytinou utíkajícího zvířete

město Uherské Hradiště: stopy keltského i římského osídlení