Javoříčko 1945

Zatímco jména českých obcí Lidice a Ležáky, jejichž občany postihl za druhé světové války krutý nacistický teror, obletěla doslova celý svět, jméno malé moravské vesničky Javoříčko (ležící nedaleko Moravské Třebové v krásném okolí lesů u hradu Bouzov) mnoha lidem nic neříká

Přitom osud jejich obyvatel byl minimálně stejně tragický, jako byl v případě prvních dvou. Proč minimálně? Protože povraždění třicetiosmi mužů a vypálení celé vesnice se odehrálo v prvních květnových dnech roku 1945, tedy těsně před osvobozením Československa Rudou armádou. Jaký měli Němci důvod k tak brutální akci, když už byl konec války na spadnutí?

Přibližme si tehdejší situaci. Bratislava a Vídeň jsou osvobozeny. Brno je od Němců osvobozeno desátý den. Rudá armáda se poměrně rychle přesouvá směrem na Prahu a Berlín, a německá vojska žene před sebou. Za této situace by se zdálo, že po přechodu fronty moravským územím směrem na západ je v týlu "odbojováno". A přesto zde dochází k další masové vraždě nevinného civilního obyvatelstva. Proč?

Za vším byla činnost partyzánského oddílu Jermak-Fursenko, který měl sídlit přímo v obci, a údajně měl velmi terorizovat místní - především německé - obyvatelstvo. Někteří pamětníci tvrdili, že trpělivost Němcům došla ve chvíli, kdy členové tohoto partizánského oddílu zbytečně zabili manželku i děti místního hajného Victory. Mnohem pravděpodobnějším důvodem ale bude nejspíš incident, který se odehrál 4. května 1945 kolem desáté hodiny večerní, kdy prý došlo ke střetu německé protipartizánské jednotky SS s partizány, kterým se podařilo zajmout pět esesáků, kteří byli hned druhý den ráno popraveni.

Zhruba v té době na nádvoří hradu Bouzov proběhlo soustředění komanda SS, odkud se jednotka vydala k Javoříčku. Už od deváté hodiny ranní 5. května 1945 začali ss-mani obkličovat vesnici. Následně od západu začali fosforovými bombami a pancéřovými pěstmi zapalovat jedno obydlí za druhým. Stát nechali jen školu, hájovnu a malou kapličku.

Všichni muži starší patnácti let byli zavražděni; nejmladší měl 15 let, nejstarší 76. Jedinou výjimkou byl hospodář Dokoupil, kterého Němci ponechali naživu. Po třinácté hodině Němci odtáhli, a mrtvé nechali na místě v rozvalinách, ze kterých stoupal černý dým.

Je nutno ještě dodat, že čeští partizáni, pod vedením sovětského aparátčíka, toho měli na svědomí mnohem víc - loupili a vraždili, a místní lidi obviňovali z kolaborace bez předložení jakýchkoliv důkazů. Takto zastřelili i několik českých obyvatel. Vrcholem jejich řádění byl případ inženýra Šidla, kterého mučili a po té zastřelili. Jeho manželka (Němka) prohlásila, že chce s dětmi následovat osud svého manžela, načež byli všichni - na rozkaz sovětského komisaře Fursenka - na místě zastřeleni.

Po tzv. "Vítězném únoru" a nástupu komunistické moci v roce 1948 se o tragédii v Javoříčku nesmělo moc mluvit, protože partizáni byli u nového režimu glorifikovanou a privilegovanou skupinou.

Na národní pouti dne 23. září 1945 bylo rozhodnuto o obnovení vesnice. Ta pak byla založena nad údolím potoka, ale poněkud výše, než stávala. Původní dřevěný kříž nad hrobem obětí nahradil pomník od akademického sochaře Jana Třísky z Prostějova. Od roku 1951 tak sousoší šesti postav představuje vítězství a Javoříčko od té doby nese název „Moravské Lidice“...