Ořechov 1945

K desáté večer se podařilo Rusům obsadit prostor u kostela Všech svatých a strategickou silnici k nedaleké obci Hajany. Němci se stáhli do Ořechoviček. Urputné boje trvaly celou noc, ale k největšímu střetu útočících vojsk došlo až na další den kolem 20 hodiny, kdy Němcům přispěchali na pomoc značné posily. Efektivita jejich útoku (přehradná palba z raketometů, tanky a za nimi rojnice pancéřových granátníků) s momentem překvapení byly tak velké, že se jim podařilo získat ztracená území - zejména návrší kostela Všech svatých. Německé tanky u něj z bezprostřední blízkosti zničily několik tanků T34.

V bojích muže proti muži došlo i na použití plamenometů. Rusové museli Ořechov vyklidit, ale v následujících hodinách ho podrobili drtivému odstřelování tzv. "kaťušemi". Němcům se přes intenzivní palbu podařilo získat další území - 20.4. dobyli Radostice, Ořechovičky, Rosice a Dolní Kounice .

Boje trvaly více než týden a Němcům se podařilo několikrát zatlačit Rusy do jejich výchozích postavení, přestože RA měla trojnásobnou převahu v počtu tanků, děl, raketometů a letadel a téměř desetinásobnou převahu v počtu mužů. Součástí nesnadného ruského vítězství, kterým byla proražena německá obrana a které v konečném důsledku přineslo toužebně očekávané osvobození jihu Moravy, bylo více než 30 zničených tanků a obrněných vozidel, a téměř půl druhá tisícovka padlých sovětských vojáků (z Ořechova a jeho okolí). Současně zahynulo kolem 20ti místních obyvatel. Ořechov byl z 80% zničen (zbořeno bylo 176 domů), stejně jako většina sousedních obcí. Pro úplnost je potřeba též zmínit téměř 300 německých padlých vojáků.

Na počest osvoboditelů byl odhalen před kostelem Všech svatých v r. 2007 (téměř na den k výročí bitvy) u stávajícího památníku další pomník, který tvoří věž tanku T34/85 na žulovém podstavci, připomínající podvozek tanku.

Mimochodem, historie tankové věže je velice zajímavá. Měla snad patřit stroji s číslem 6, který dorazil mezi prvními na území Ořechova. Tank dostal zásah, po kterém došlo uvnitř k explozi munice. Silný výbuch odhodil více než pět tun vážící věž několik metrů od podvozku tanku - čtyřčlenná ruská osádka neměla žádnou šanci na přežití. Podvozek byl časem odtažen do šrotu, ale neforemný vrchlík tanku zůstal ležet na kraji silnice před zničeným kostelem. Protože v prvních poválečných dnech nebyl čas řešit co s ním, byl narychlo označen vápnem; přesto se stal příčinou nejméně jedné nehody, při které došlo k nárazu projíždějícího vozidla. Později požádali místní občané sovětské velení, aby jim věž tanku nechali na památku, že z ní udělají pomník osvoboditelům. Jejich žádosti Rusové vyhověli, ale protože se dlouho nenacházely peníze na jeho vybudování, a věž překážela dopravě, rozhodlo se o jejím zakopání na místě, kde doposud ležela.