Petr Bezruč

V Brně pracuje na hlavní poště u vlakového nádraží, ale po třech letech je přeložen na poštu do Místku. Po dalších dvou letech se opět vrací do moravské metropole (1893). Na poště zůstává až do výslužby v roce 1928. Poté odchází do Kostelce na Hané, kde vede život samotáře. V roce 1945 je jmenován národním umělcem. Zemřel v Olomouci, v úctihodném věku 91 let.

Protože ve svém dílu - především baladách, ve kterých je slyšet jeho zklamání z veřejných poměrů v buržoazním státě - vystupuje proti národnostnímu útisku na Ostravsku, a vyzývá v něm často k odboji, psal svá díla raději pod pseudonymem, jeho občanské jméno bylo Vladimír Vašek.

Petr Bezruč ve chvílích svého volna rád jezdil vlakem, kterým jako státní zaměstnanec mohl cestovat zdarma na výlety do nejbližšího okolí Brna. Jedním z nejčastějších cílů jeho výprav byla zámecká obora v Židlochovicích, kde je dodnes k vidění lavička na které rád sedával. Je situovaná tak, aby z ní bylo dobře vidět do oken průčelí zámku, a tak lze jen tušit, jak se básník asi cítil, a za jakých pohnutek vznikaly jeho balady, když viděl tančící siluety bavící se šlechty v osvětlených oknech a ve své mysli srovnával podobné výjevy s nelehkým životem nejnižších sociálních vrstev.