kostel sv. Janů

Řád minoritů je jednou ze tří větví tzv. "žebravého" mnišského řádu (Řádu menších bratří) založeného svatým Františkem z Assisi r.1209

Řád menších bratří (latinsky "Ordo Fratrum Minorum") se tedy dělí na: 1) konventuály ("minority"), 2) observanty ("františkány") a 3) kapucíny.

K rozdělení Řádu menších bratří došlo kvůli odkazu sv. Františka: žít v chudobě, nepřijímat privilegia, upřednostňovat poustevny proti městům a preferovat vzdělávání bratrů.

Členové řádu se soustředili hlavně na kazatelskou a misijní činnost. Jejich typickým oblečením byla hnědá kutna převázaná v pase bílým provazem. Na něm jsou tři uzly symbolizující tři pravidla řádu - "chudobu, poslušnost a čistotu".

Za středověku se museli brněnští minorité vyrovnat se dvěma ničivými požáry, a to díky přispění městské rady a rodu Boskoviců. Za husitských válek se do kláštera od sv. Janů uchýlilo mnoho minoritů z Čech a premonstráti ze Zábrdovic.

Za stavovského povstání v letech 1619-1620 byl pro katolické bohoslužby v Brně ponechán vedle dominikánského kostela (kostel sv. Michala) pouze minoritský chrám sv. Janů, do ostatních kostelů byli uvedeni luteráni.

Rozkvět konventu vyvrcholil v polovině 18. století a klášter nezrušil v rámci svých reforem ani Josef II.
Roku 1784 došlo k přeměně klášterního chrámu na farní kostel, jehož duchovní správou byly pověřeni menší bratři.

V kostele se nalézá Loretánská kaple (jediná v Brně), dílo Mořice Grimma z let 1713 až 1720

Na kůru minoritského kostela jsou umístěny nejstarší varhany v Brně.

vchod loretánské kaple

detail kartuše