Šemberova smlouva

V ní bylo uvedeno, že bude-li v tom vůle Boží a oni zůstanou bezdětní a také tak i zemřou, že veškerý jejich majetek připadne klášteru pro spasení duší jejich i předků.

Minorité chovali tuto smlouvu ve veliké pečlivosti v železné truhlici v refektáři, a těšili se, že se jim jednou dostane velkých hmotných statků. Ale přišla komplikace - nečekaně se narodil nový dědic. Byl to pan Šembera z Boskovic, od mala človíček čiperný, takže úmluva boskovských s minority se ukázala neplatnou.

Šembera prospíval v rytířských ctnostech, zvelebil se na těle i duchu, a když se rozžehnal s rodiči odcházejícími na onen svět skrze kryptu minoritskou, ujal se jako jediný potomek rodového šlechtického majetku. Byla tu však věc, která mu značně kalila náladu; že nebude-li mít on sám mužského potomka, bude platit staré ujednání jeho rodičů, a že po vymření Boskoviců připadne jejich majetek minoritům brněnským.

Proto pozval jednoho podzimu, posledního v jeho životě, kvardiána i s některými staršími bratry k sobě. Ti se dostavili do domu Šemberova. Urozený rytíř seděl u okna nad pánví uhlí a hřál si kolena. Kvardiánovi byla přistavěna židle a přineseno malé občerstvení. Šembera požádal představeného kláštera od sv. Janů, aby mu dal k nahlédnutí zápis sepsaný jeho nezapomenutelnými rodiči.

Kvardián (= Představený řeholního domu) vyňal z pouzdra pečlivě svinutý list pergamenový a podal ho dobromyslně Šemberovi. Jakmile vzal Šembera papírovou rourku do ruky, sykl za ním plamen a zlověstně ozářil ponurou místnost. Kvardián s hrůzou poznal, že vzácná listina se na pánvi žhavého uhlí u nohou pana Šembery změnila v popel.

Brzy potom zemřel pan Šembera z Boskovic i kvardián minoritů. A rozneslo se po celém městě, že duch kvardiánův nemá pokoje a často vídán jest, jak pláče mezi pilíři chrámu svatojanského, a kdo chodí k půlnoci domů ulicí Měšťanskou (Jánskou), nezřídka uzří v hodinu dvanáctou, oře divého, černého, vyjíždějícího z domu Boskovského.

Z nozder toho přízračného koně šlehají plameny. Na koni sedí duch pana Šembery s očima světélkujícíma. A letí onen jezdec ulicí dolů k Brance kobližné, tu přeskočí a jako létavice se míhá přes Cejl, Husovice a Obřany i zapadá do temné díry ve skalách na kopci hádeckém, která se dodnes nazývá i s okolními bílými stěnami Šumberou.

Je tomu už dávno, co zbořili dům Boskovských v Brně v Janské ulici a postavili na jeho místě palác ze železa, betonu a skla, a nazvali jej řeckým písmenem prvým v abecedě „Alfa" (viz. brněnské pasáže)