král Jiřík

Jiříkovi se později sice podaří vyhnat Matyáše Korvína ze země, ale ten stále užívá titul českého krále. 21.března 1471 král Jiří náhle umírá. Pohřben byl v královské hrobce v chrámu sv. Víta.

Jiřík byl vládcem, který dal zemi, zužované husitskými válkami, klid a ekonomickou prosperitu. Byl jediným českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty. Po něm vládli již pouze králové z cizích dynastií. Jeho nástupcem se stal Vladislav (II.) Jagelonský.

Jiří I. se stal úspěšným panovníkem, který vzbuzoval respekt u mnohých doma i za hranicemi království.

Ale abychom si konečně zodpověděli otázku, položenou na začátku, komu Jiřík "patřil".

Tak tedy - Jiří pocházel z šlechtického rodu pánů z Kunštátu, z jeho poděbradské linie. Tuto linii založil Jiřího praděd Boček I. z Kunštátu († 1373), který se jako první označoval coby z Kunštátu a Poděbrad. Jiřího otcem byl Viktorín z Poděbrad. O místě narození Jiříka se vedou spory, zdali se jednalo o Poděbrady či Bouzov, kde jeho rodiče sídlili, či Hořovice, kam se rodiče Jiřího uchýlili před bouřemi husitských válek.

Jasno mají ovšem v Kunštátě na Moravě - Jiřík je "prostě jejich". Proto mu město, jako nejslavnějšímu rodákovi, věnovalo pamětní desku. Jenže - navzdor historické realitě! Ta totiž až tak nesouvisí s tím, kde se budoucí český král narodil, ale spíše s postojem čechů a moravanů k jeho osobě...

Pravdou je, že v roce 1458 zemský sněm v Brně přijal Jiřího z Poděbrad za markraběte a pána Moravy. Jenže po uvalení papežovy klatby (1466) na českého krále se na Moravě rozpoutala válka o uchopení moci. V roce 1467 čtyři největší moravská města Brno, Olomouc, Znojmo a Jihlava vyhlásila papežské buly a detronizovala (detronizace=svržení z trůnu,sesazení panovníka) Jiřího z Poděbrad.

V roce 1468 Jiřímu z Poděbrad vypověděl válku uherský král Matyáš Korvín, a do jara roku 1469 se Korvínovi daří obsadit celou Moravu. V dubnu 1469 je Matyáš Korvín katolickou ligou české koruny přijat v Olomouci za českého krále a v návaznosti na to je uznán moravskými stavy za markraběte a pána Moravy. Tímto krokem došlo nadlouho k faktickému odtržení Moravy od Čech, a obě historické země začaly dělat samostatnou politiku.

Tento stav pak svrdil nástupce Jiříka I., král Vladislav II. Jagelonský (vládl od r.1471), když mírovou smlouvou uzavřenou s Korvínem v Olomouci zachoval dosavadní "status quo" obou zemí. (Historická zajímavost: den po Vladislavově zvolení v Kutné Hoře se nechal v Jihlavě korunovat českým králem i Matyáš Korvín, a česká země měla dva české krále).

Po úmrtí Matyáše Korvína v roce 1490 se Vladislav Jagelonský stává jako český král panovníkem ve všech zemích české koruny; Morava přijala nového pána bez námitek. Proč? Protože vliv slabého panovníka na Moravu byl po celé období jeho vlády minimální a vnitřní politický život Moravy byl zcela autonomní.

Roku 1516 Vladislav II. Jagelonský umírá a pozici českého a uherského krále obsazuje jeho syn Ludvík (Jagelonský). Jeho vliv na Moravu byl taktéž zcela minimální. Za deset let král Ludvík Jagellonský umírá v bitvě u Moháče. Jeho smrtí vymírá rod Jagellonců.


Na uvolněný český trůn dosedá (1526) český a uherský král Ferdinand I. Habsburský. A je to právě tento panovník, kterému se daří - téměř po šedesáti letech - opět spojit Čechy a Moravu. Jenže už v rámci soustátí tří středověkých státních útvarů: rakouských zemí, zemí české koruny a zemí uherské koruny.

Ale teď už si zodpovězme úvodní otázku: s ohledem na negativní postoj Moravanů k poslednímu "skutečně českému králi" Jiříkovi je možné usuzovat, že král Jiřík skutečně patřil více Čechům (Poděbradům) než Moravanům (Kunštát na Moravě) :)

Dokument ČT 2