Ludwizckův pomníček pod Děvínem, Pálava

Pokud se vydáte pěšky po modré trase naučné stezky pod Děvínem směrem ke zřícenině hradu Děvičky, jistě vaší pozornosti neunikne malý pomníček ze světlých kamenů a s litinovým křížem v lesní stráni nad cestou. Označuje místo jedné z mnoha lidských tragédií, které se namnoze udály po celé republice během dubnových dnů roku 1945..

naučné stezky pod Děvínem

V roce 1881 byla v části Pavlovských vrchů na jižní Moravě z iniciativy knížete Huga Ditrichštejna zřízena obora mikulovského velkostatku zaměřená na chov daňků, srnců a muflonů. V souvislosti se zřízením obory byla roku 1882 vybudována i stylová dřevěná hájenka, která dostala jméno „Neu Ischl”. Ačkoliv to byla pouze přízemní budova, krytá sedlovou střechou bez zvláštních architektonických ozdob, jen s drobnou věžičkou na hřebeni, veřejnost ji vnímala jako "lovecký zámek" pro šlechtu.

Ludwiczkův pomníček

Přízemí hájenky sloužilo jako byt hajného, který pečoval o přilehlou oboru a hospodářské zázemí zámečku. V patře byl letní byt knížecí rodiny. Podkroví pod sedlovou střechou vyplňoval velký sál, do něhož se chodilo zvenčí po představeném schodišti. Sál byl využíván k pořádání slavností a hostin po lovech v oboře, které se staly po určitou dobu význačnou společenskou událostí v životě šlechty. S tím pravděpodobně souviselo pojmenování objektu odvozené od hornorakouského lázeňského města Ischlu, které se od roku 1856 stalo letním sídlem císaře Františka Josefa I., a proto též i jedním ze společenských center rakouské šlechty.

Snad toto pojmenování (více než v uvedené české podobě bylo toto jméno v době slávy zámku známo v německé podobě jako Neue Ischl) vyjadřovalo přání zakladatele, aby se nově postavený zámek a přilehlá obora staly rovněž význačným centrem života tehdejší aristokracie. Na slavnostech pořádaných na tomto zámečku se významně podílela Hugova matka, tehdejší majitelka mikulovského velkostatku Alexandrina Ditrichštejnová, jejímž sňatkem s Alexandrem Mens-dorff-Pouilly přešly statky a knížecí titul na tento rod. Po roce 1918 šlechtické slavnosti na Novém Išlu přestaly, v oboře došlo k poklesu stavů zvěře a zámeček zůstal již jen hájovnou, kde bydlel hajný starající se o zbytek zvěře v oboře.

V roce 1912 ale knížeti Hugovi posílá darem párek muflonů (divokých ovcí) sám císař František Josef I. Početní stavy zvěře se pozvolna opět navyšují, a hájenka s oborou je nejen zachráněna, ale stává se natolik věhlasnou, že ji navštěvují význačné osobnosti z celé Evropy. Těmto hostům se věnuje knížecí hajný Franz Ludwiczek, která pocházel z (dnes již zatopeného) Mušova. Postavení hajného mají v rodové tradici, i jeho otec byl rovněž hajným.

vrchy Pálavy - Děvín

Po Mnichovu a záboru pohraničí Jižní Moravy v říjnu 1938 spadá knížecí honitba jako "reprezentační" přímo pod Reichsjagdamt v Berlíně, a přijíždí si sem zalovit „každý, kdo ve III. Říši něco znamená“. V knize hostů se tak třeba zachovaly podpisy hraběte Ciano von Ribbentropa, generála - polního maršála Richthofena a dalších. I těmto hostům se věnuje Franz Ludwiczek, jednodušše proto, že musí.

V dubnu 1945, v době, kdy německá armáda opouštěla Mikulov a přicházela Rudá armáda, dostává Ludwiczek strach, že za své, byt’ služební styky s těmito lidmi, bude určitě zlikvidován. Marně mu to vesničané, kteří ho léta znali jako slušného člověka, rozmlouvali. Nakonec už měl strach bydlet i v hájence, a tak asi 50 m dole pod pomníčkem v lese vykopal zemljanku a tam s rodinou žil. Po příchodu Rudé armády nervově zkolaboval, zapálil hájenku a došel k zemljance. Na místě zastřelil svého devítletého syna Waltra, svou třicetidvouletou manželku Marii, psa a nakonec sebe. Bylo mu 39 let. Lidé je našli až koncem dubna. Rodina Ludwiczkova byla pohřbena nedaleko zaniklého objektu, který vyhořel do základů a jeho místo zůstalo prázdné.

Ještě dlouho po válce nalézal na místě tragédie pan lesní Krůza květiny, které tam pokládali odsunutí vesničané při svých návštěvách.

Teprve kolem roku 1960 byl v místech hájenky - loveckého zámku - snad s využitím některých základních zdí z iniciativy státní lesní správy (ředitelství státnich lesů v Židlochovicích) vystavěn nový přízemní objekt, který sloužil jednak k rekreaci pracovníků lesní správy, jednak pro pobyt lovců, hlavně cizinců v době honů. V květnu 2002 však i tento objekt vyhořel a o rok později byly jeho zbytky do základů odstraněny, takže místo zaniklého zámečku je sotva patrné.

Tuto historii shromáždili zaměstnanci lesního závodu, postupně, dohromady, často o ní diskutovali. Až v roce 1995 pan ředitel Lesního závodu Židlochovice dostal nápad postavit hajnému Ludwiczkovi na Pálavě pomníček, protože to byl kolega. Myšlenka se setkala s nadšeným ohlasem. Pomníček tak připomíná Čechům i Němcům, že surová válka převálcuje lidské osudy a neptá se, jakou má kdo na ni vinu.

Místo zaniklé hájenky/zámečku je přístupné po turisticky neznačené pěšině, která odbočuje v místech ostré silniční zatáčky směrem doprava...




Zdroje:
1) Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech, Moravy a Slezska po roce 1945
MUSIL, František - PLAČEK, Miroslav - ÚLOVEC, Jiří. Praha 2005, s. 231-233.

2) Dokument Správy chráněné krajinné oblasti Pálava, podle materiálu pana Karla Janíka z Klentnice



Neu Ischl, draw
kresba hájenky, loveckého zámečku
Neu Ischl, postcard
dobová pohlednice
Neu Ischl
Franc Ludwiczek se synem
Neu Ischl
dobová pohlednice, Děvičky, hájenka
Neu Ischl
mapa 1900
Neu Ischl
dobová pohlednice

Copyright © 2017, Jindřich Bíža
mail na autora webu   email

Flag Counter

„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich