Pekařská 1976Bude to pomalu půlstoletí, kdy se v brněnských i celostátních tištěných novinách objevila krátká zpráva: "Dne 15.2.1976 došlo k prolomení vozovky a chodníku u zastávky tramvaje před Fakultní nemocnicí do prostoru vyplaveného vodou z porušeného potrubí vodovodu z let 1870 o světlosti 18”. Vyplavování bylo spojeno s odnášením zeminy do neznámých podzemních prostor starých sklepů a středověkých chodeb, historických kanál a pod. V okamžiku prolomení byla dutina vyplněna vodou, která si našla odtok neznámou cestou. Do dutiny se propadli dva lidé, muže se podařilo zachránit, ženu vtáhl vír do podzemí. Její pozůstatky dodnes nebyly nalezeny. Náklad na opravu přímých škod dosáhl 300 tis. Kčs." |
|
|
Pekařská - zachráněný muž Tragické úmrtí prodavačky květin u nemocnice sv. Anny, která se snažila zachránit muže, pod nímž se propadl chodník, a přitom byla sama stržena proudem vody a bahna do podzemí ulice Pekařské na nástupním ostrůvku tramvaje nedaleko domu číslo 62 (ve směru na Mendlovo náměstí), vzrušila a bolestně zasáhla téměř všechny obyvatele moravské metropole. Začali se ptát - jak se tohle mohlo vůbec stát, kdo tuto tragédii zavinil, a co bylo její příčinou? Ihned se vyrojilo mnoho spekulací; jednou z mnoha bylo, že brněnské vodárny dlouho dopředu věděly o velkém úbytku vody v podzemí, a že na tuto situaci nikdo nereagoval. Faktem je, že pod povrchem ulice Pekařské se nalézá stoka z devatenáctého století, která odváděla vodu z celé Pekařské ulice. Navíc ve spodní části Pekařské (od nemocnice sv. Anny k ulici Úvoz) se nalézal Svratecký náhon, který byl zasypán při přestavbě Mendlova náměstí. Přidejme ještě, že Brno stojí na sprašových hlínách, které mají tendenci za období dešťů vytvářet různé podzemní dutiny (kaverny), a skutečnost, že toto nestabilní podloží svažité Pekařské ulice bylo a je stále zatěžováno tramvajovou dopravou. Ostatky M. Bartošové se údajně nalezly téměř po dvaceti letech u kanalizační výpusti na ulici Kšírové, další část těla (kosterní pozůstatek lebky) o půl roku později v Brně-Černovicích na louce u řeky Svratky. Superprojekce nalezené lebky s fotografiemi oběti sice naznačila, že by mohlo jít skutečně o ostatky M. Bartošové, ale průkaznou pravdu mohl ukázat jen rozbor DNA, který nebyl nikdy proveden. Přesto byl případ uzavřen téměř na den přesně osmnáct let od tragické události.
Máme se bát, že se podobné neštěstí někdy v budoucnu zopakuje? Do rekonstrukce inženýrských sítí se po roce 1990 - zvláště s přispěním EU - vynaložily obrovské finanční prostředky. Jenže ty nestačí. Brno má kolem 900 km odpadních stok a jedna osmina z nich je v naprosto havarijním stavu. Opravy by stály několik miliard Kč ročně, z rozpočtu města ale dostávají Brněnské vodárny a kanalizace jen padesát milionů korun ročně. Pro představu - na obnovu pouhého metru větší stoky je zapotřebí kolem 80 000 Kč; ročně tak může být opraveno pouze kolem 620 m stok, což představuje pouhou polovinu jednoho procenta. Přestože největší znalec brněnského podzemí, pan Svoboda, tvrdí, že se podobné neštěstí v Brně nezopakuje, může být přání otcem myšlenky. Pokud se něco nezmění, brněnské podzemí je časovanou bombou. Případ na ulici Orlí, kdy se před patnácti lety znovu otevřela zem pod chodcem, je toho jasným důkazem. Naštěstí tehdejší incident na Orlí dopadl dobře a nikomu se nic vážného nestalo.
Dodejme ještě, že tragická smrt čtyřicetipětileté M. Bartošové se stala výrazným impulzem pro zahájení systematického průzkumu brněnského podzemí.
před nemocnicí u sv. Anny
pamětní deska |
|
Datum poslední aktualizace této stránky: 13.4.2024