Svratecký náhon

Slovíčko "údajně" je na místě proto, že již staré vojenské mapy Brna a okolí z roku 1835 zachycují umělé řečiště, které se táhne do Brna směrem už od Jundrova! Ale zanechme dohadů a věnujme se jen části náhonu, která vedla ulicí Rybářskou k Mendlovu náměstí a Dornychu...

Na Mendlově náměstí se náhon ostře stočil k dnešní Pekařské ulici, aby posléze pokračoval areálem nemocnice sv. Anny směrem k úpatí Petrova. Od nemocnice vodní tok zamířil směrem k ulici Vodní (souběžná s Hybešovou ulicí) a dále k lázním na Nových sadech. Od lázní se náhon stočil k jihovýchodu, a protékal pod jedním z oblouků železničního mostu (podjezdu) na dnešní ulici Úzká. Odtud pak mířil zhruba do prostoru dnešního parkoviště Tesca u vlakového nádraží.

Dále pokračoval k Dornychu, za kterým se vléval za areálem Vlněny (v tzv. "brněnských Benátkách") do Svitavského náhonu, do kterého se už dříve vlévala říčka Ponávka. Od soutoku se Svitavským náhonem, pak Svratecký náhon pokračoval do prostoru mezi ulicemi Za Mostem a Hodonínskou, odkud tekl dále k jihu, kde se vléval do nového koryta Svitavy, narozdíl od dnešní trasy, která končí v řece Svratce.

Svratecký náhon byl v druhé polovině minulého století zasypán a do současnosti se z něj zachoval kousek koryta v Pisárkách za výstavištěm. Náhon vede v přírodním korytu podél dnešní čtyřproudé silnice u areálu lázní Riviéra, a za Rivierou se náhon vrací do Svratky. Náhon je v těchto místech přemostěn několika mostky, jsou to ty, kterými se návštěvníci lázní dostávají do "ostrovního" areálu.

Právě podle dnes už neexistujících (nebo pod zemí ukrytých - například říčka Ponávka) brněnských říčních toků lze vysvětlit nelogické názvy brněnských ulic ležících daleko od řek a potůčků, nesoucích jména jako Rybářská, Bělidla, Vodní, Mlýnská nebo Vlhká...