generál Torstenson
Když se Švédové blížili k Brnu, to bylo v roce 1645, utrpení se nevyhnulo ani malým vesnicím v okolí. Švédský maršál Torstenson si myslel, že Brno zničí během pár dní, pak že dobude Vídeň, a vrátí se na své statky do Švédska, kde dostane zaslouženou odměnu i pocty, a navždy se o něm bude vyprávět jako o nejslavnějším vojevůdci všech dob.
Před Brnem se mu jedné noci zjevil ďábel, který se nabídl, že mu jeho sen splní. Ďábel nechtěl podpis krví, ale požadoval, aby Torstenson dokázal činem, že jeho nabídku přijímá. A tak mu dal za úkol zničit klášter kartuziánů v Králově Poli.
Kartuziáni, zvyklí mlčet a jen se zdravit slovy „Memento mori“ („Pamatuj na smrt“) před švédským vojskem utekli. Švédové vyrabovali klášter a se svatým křížem a s lebkami mrtvých mnichů rozehráli záhrobní biliár. Tím Torstenson podepsal smlouvu s ďáblem.
Ďábel mu všemožně pomáhal. Ale ani jeden z nich netušil, že uvnitř hradeb Brna se nachází nějaká jezuitská kolej a v ní nejen zbožní studenti, ale především páter Martin Středa, rektor koleje. Ještě než Švédové rozložili svůj tábor, Martin Středa posvětil hradby a prosil anděle i svaté, ale především Pannu Marii, aby Brno ušetřila.
Sám páter Středa byl studentům jezuitské koleje příkladem. Ve dne bojoval na hradbách a v noci se modlil. Studenti ho oddaně následovali a předháněli se v tom, jak Švédy odrazit. Studenti bohosloví byli smířeni s Bohem i se svým osudem: “Memento mori.” Jeden z nich dokonce vystřelil Torstensonovi z ruky pohár s vínem. V tu chvíli došla Torstensonovi trpělivost.
Ďábel, aby dostál svému slovu, se nechal nabít do děla místo koule a vypálit proti špilberským zdem. Místo toho, aby hradbu rozbořil, se navždy otiskl do posvěcených hradeb a zkameněl.
Švédové se tedy zkusili podkopat. Když už hrozilo, že podkopy s připravenými náložemi otevřou Švédům cestu skrz brněnské hradby, zoufalý Martin Středa na den Nanebevzetí Panny Marie uspořádal procesí a v čele nesl svatou ikonu Černé Madony.
Panna Maria prosby vyslyšela. Průzračné nebe se zatáhlo a přišla tak silná bouře, jakou Brno nepamatovalo. Voda zalila švédské podkopy, spousta Švédů se utopila, prach se promočil a štoly se propadly... „Memento mori.“
Tím páter Středa zachránil Brno a napomohl tak švédské porážce. Sám nežádal žádné pocty ani slávu a o pár let později smířen s Bohem i se všemi v pokoji zemřel.
Naopak duše pyšných Švédů i duše maršála Torstensona, který se svými skutky tak strašlivě rouhal, jsou odsouzeny dodnes bezcílně bloudit Evropou.
|