Moravští Lucemburkové (1349-1411)

Za téměř 130 let trvající vlády Lucemburků (počínaje korunovací Jana Lucemburského českým králem v Praze r.1311 a konče smrtí Zikmunda Lucemburského ve Znojmě r.1437) se země Koruny české staly centrem střední Evropy.

rodokmen Lucemburků

rodokmen Lucemburků

Byla to zásluha Lucemburků, z nichž nejvíce vynikal Karel IV. a Jošt Moravský, že země Koruny české byly považovány za jedny z nejrozvinutějších a politicky nejmocnějších zemí tehdejší doby.

Jan Lucemburský

Jan Lucemburský
(* 10.8.1296 Lucembursko + 26.8.1346 Kresčak, Francie)

Prvním Lucemburkem u nás (vládl od 7.2. 1311) byl Jan Lucemburský, který se oženil s Eliškou Přemyslovnou (* 20.1.1292 +28.9.1330).
Měli spolu 6 dětí - Markétu, Gutu, Václava (dále jen Karla IV.), Jana Jindřicha a dvojčata Annu a Elišku.
Jan Lucemburský, desátý český král, je pochován v katedrále Panny Marie v Lucemburku (katedrála Notre-Dame)

Karel IV.

Karel IV.
(* 14.5.1316 Praha + 29.11.1378 Praha)

Karel IV. - prvorozený syn Jana Lucemburského.
Po smrti svého otce (ten zemřel v bitvě u Kresčaku, kde hájil zájmy francouzského krále proti angličanům) převzal vládu v Čechách. Vláda na Moravě pak připadla - podle otcova testamentu - jeho mladšímu bratru Janu Jindřichovi.
Karel IV. vládl do listopadu 1378. Otec Václava IV. a Zikmunda Lucemburského.
"Otec vlasti" je pohřben v sarkofágu uprostřed královské krypty v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Jan Jindřich Lucemburský

Jan Jindřich Lucemburský
(* 12.2.1322 Mělník + 12.11.1375 Brno)

Jan Jindřich - druhorozený syn Jana Lucemburského.
Při určování vládce moravského markrabství jistě sehrál větší roli fakt, že se Jan Jindřich zavázal svému o šest let staršímu bratrovi neusilovat o český trůn, pokud budou děti Karla naživu (je třeba připomenout skutečnost, že v době tohoto slibu měl již Jan Jindřich tři syny, zatímco Karel IV. na mužského potomka stále čekal), než poslední přání jejich zemřelého otce.

Osobou Jana Jindřicha, moravského markraběte, tedy přichází na "moravskou scénu" r.1349 tzv. Moravští Lucemburkové. Jsou sice pouze čtyři - Jan Jindřich a jeho tři synové (Jošt, Jan Soběslav a Prokop), ale pro Moravu má jejich počínání nedozírný význam.


Zatímco jedna skupina historiků doposud tvrdí, že za panování lucemburského rodu Brno neuvěřitelně rozkvetlo, když se stalo skutečně předním moravským městem, a že tehdy celá Morava ožila duchovním a uměleckým životem, druhá skupina hovoří přesně opačně: o obrovské zadluženosti moravské země, o různých úlitbách Jana Jindřicha bratru Karlovi, o tom, že z Moravy proudilo značné množství peněz směrem do Čech, a pod.

Moravu po smrti Jana Jindřicha navíc těžce zasáhly spory jeho synů o vladařství, především mezi Joštem a nejmladším Prokopem. Tvrdí se, že zavládla taková chudoba, že nižší šlechta neváhala dokonce drancovat kostely a kláštery.
Jan Jindřich je pohřben v Brně v chrámu sv. Tomáše.

Jošt Moravský

Jošt (Moravský) Lucemburský
(* říjen 1351 + 18.1.1411 Brno)

Nejdále to z mužských potomků "dotáhl" Jošt (Moravský), který se stal r.1375 moravským markrabětem a koncem roku 1410 byl ve Frankfurtu zvolen římským králem. Jenže než mohlo dojít k jeho korunovaci, umírá za nevyjasněných okolností. Říká se, že snad byl otráven arsenikem, a jedním z důvodů k jeho násilné smrti prý mohlo být to, že by se jeho korunovací přesunulo centrum Svaté říše římské národa německého do Brna.

V r.1999 byly z krypty kostela sv. Tomáše, rodového posledního místa odpočinku moravských lucemburků, Joštovy ostatky vyzvednuty, aby byly podrobeny průzkumným pracím, jejichž součástí bylo vyvrácení či potvrzení těchto spekulací. Konečné výsledky však teorii Joštovy násilné smrti vyloučily.

Samotné vyzvednutí náhrobního kamene bylo poměrně složitým technickým problémem: nakonec se použilo řešení kdy byl náhrobek podložen ocelovými nosníky, které byly nadzvednuty pomocí hydraulických zvedáků, a potom se pomocí pojízdné konstrukce deska odvezla o několik metrů dál od hrobu. ČT z této jedinečné akce odvysílala pořad s názvem -" Poslední Lucemburkové".

Jošt byl jinak posledním svého rodu - jím vymřeli Moravští Lucemburkové po meči. Byl také posledním samostatným nositelem titulu markraběte moravského, po něm už titul drželi pouze čeští králové. Je pochován pod červeně zbarvenou mramorovou deskou před hlavním oltářem kostela.

Stejně tak se podrobnému vědeckému zkoumání (mj. se ho účastnil i přední antropolog Emanuel Vlček) nevyhnuly ostatky jeho bratra, "mladšího" markraběte Prokopa (* 1354 Brno +24.9.1405 Brno, Královo pole) , které byly nalezeny v r.1975 uprostřed chrámové lodi při opravě dlažby kostela Nejsvětější Trojice nové okno v Brně Králově Poli.

Po odborném posouzení nálezu a jeho identifikaci, byly ostatky slavnostně uloženy 21. posince 1988 v Andělské kapli. Na mramorové desce je nápis "Prokop Lucemburský, moravský markrabě, 1358 - 1405".

Poslední ze tří bratrů, Jan Soběslav (* květen 1352 Brno + 12.10.1394 Udine, Itálie) se dal na církevní dráhu: r.1380 se stal kanovníkem v Brně a krátce nato i biskupem litomyšlským. R.1387 byl jmenován biskupem olomouckým r.1387 patriarchou aquilejským. Tam se dostal do místních sporů, které nakonec vedly k jeho násilné smrti. Byl pochován v tajnosti bez přítomnosti kněze v hrobce patriarchy Mikuláše, nemanželského syna jeho děda Jana Lucemburského.

Často se tvrdí, že s Joštem je v hrobce pod podlahou kostela pochován i jeho otec Jan Jindřich, a Jindřichovy dvě manželky. Proto je víc než zajímavé, že se v ní už r.1752, kdy byla hrobka augustiniány otevřena, žádné další ostatky nenašly. Není ale vyloučeno, že se mohou nalézat někde jinde, podzemí kostela ještě nevydalo všechna svá tajemství.

Dnes Moravské Lucemburky připomíná mj. dvojice soch od J. L. Webera před budovou Místodržitelského paláce na Moravském náměstí vedle kostela sv. Tomáše. A snad také socha "Odvaha", která zde byla odhalena koncem roku 2015. A jen tak mimochodem - je to vůbec první jezdecká socha, která kdy v Brně stála. (fotoalbum sochy Odvaha)

Zikmund Lucemburský

Zikmund Lucemburský
potomek Karla IV.
(* 14.2.1368 Norimberk + 9.12.1437 Znojmo)


Smrtí Zikmunda vymřel rod Lucemburků po meči
Zikmund je pochován v katedrále ve Velkém Varadíně (Oradea) v Rumunsku


Copyright © 2017, Jindřich Bíža
mail na autora webu   email

Flag Counter

„Pes, kterého uzdravíš, tě nikdy nekousne. To je hlavní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.“ Mark Twain