Německý dům

Německý dům se nacházel v horní části Moravského náměstí, zhruba v místech, kde je dnes fontána městského parku.

Německé komunity v Brně bývaly tradičně početné, a téměř všechna význačná a vlivná místa v Brně byla obsazována Němci (např. kolik jich jen zastávalo post starosty do r. 1918!).

Brno tak bylo po celá staletí vnímáno podobně jako Jihlava, Havlíčkův (Německý) Brod, Znojmo a nebo Pohořelice, co by německé město. Němci zde žili až do jejich násilného odsunu po druhé světové válce, který víceméně proběhl za tichého souhlasu (bez větších protestů) vítězných mocností.

Ale opusťme tuto - pro mnohé - velmi trpkou kapitolu, a vydejme se proti proudu času o téměř osmdesát let zpět do druhé poloviny 19. století.

Již za Rakousko-Uherska usilovaly německé kruhy o stavbu svého důstojného kulturního stánku. Se sbírkami na Německý dům se začalo v roce 1872, ale postaven byl až v roce 1891 podle projektu H. Endeho, W. Bockmana a G. Wanderleye, jako protějšek českého Besedního domu na rohu Komenského náměstí a ulice Husové (dnes sídlo Státní filharmonie Brno)

Snahou Wanniecka bylo soustředit hodnotnou německou kulturu do důstojného prostředí a učinit ji přístupnou každému, i neněmeckému zájemci.

Bohužel, na konci 19. století docházelo v Brně k vypjatým nacionalistickým střetům a původní kulturní zaměření Německého domu později zcela překryla nacionalistická a poté i nacistická ideologie.

Německý dům se tím pádem stal v Brně určitým symbolem zla , který bylo nutné po druhé světové válce odstranit.

Ze vzpomínek pamětníka pana Janyše ...

"Až odpoledne 27. dubna (1945) jsme se odvážili vyjít ze sklepa. Všude plno rozbitého skla, střepin, nábojnic, na ulici plno kráterů od pum, granátů, min, několik poškozených domů a úplně rozbitých těch, v nichž byla umístěna kulometná hnízda obránců. 30. dubna jsem našel odvahu podívat se do města. Všude se pilně pracovalo, lidé odklízeli stopy nedávných bojů. A symbol nacismu v Brně - tzv. Německý dům (na dnešním Moravském náměstí uprostřed parku byl zcela zničen a holé zdi svědčily o urputném odporu hitlerovců). A před troskami na volném prostranství jsem spatřil několik prostých hrobů těch, kteří přišli zdaleka, aby nás vyrvali ze spárů "nositelů tisíciletého pořádku". Svobodně jsme všichni vydechli. Kdo neprožil tyto dny před šedesáti lety, těžko pochopí tu radost z toho, že skončilo houkání sirén před dalším náletem, strach o život, o střechu nad hlavou, o osudy blízkých."

A ještě jedna vzpomínka, tentokrát od Vojtěcha Jestřába, z jeho knihy "Hmatat až k nahotě"

"Dravý dech znovuzrození se ovšem tak jako vždycky v dějinách vybíjel různě a v celé šíři shakespearovské škály dobra a zla. Jestliže bylo nakonec docela příjemné vidět, jak desítky německých mužů s páskami na rukávech pokorně a bez odporu bourají a odklízejí zbytky rozstříleného Německého domu, nebyl mnohdy radostný pohled na způsoby, jimiž se s těmito civilními zajatci zacházelo. Ale ještě mnohem neradostnější byl pro politicky i lidsky citlivější obyvatele Brna, k nimž -- aby nebyla mýlka -- patřila určitě i nemalá část právě se navrátivších politických vězňů, pohled na výjevy divokého odsunu brněnských Němců v poslední den května 1945.