Černá madona

Podle pověsti namaloval obraz svatý Lukáš. Císařovna Helena, matka Konstantina Velikého, ho pak dovezla ze Svaté země do Cařihradu. O několik století později dostal obraz král Vladislav, který jej dal uložit do své klenotnice na Pražském hradě. Tam byl uchován až do panování Karla IV. Když se Karel stal císařem, svěřil moravské markrabství svému bratrovi Janovi Jindřichovi (Lucemburskému).

Pod jeho správou začala celá země vzkvétat a na Brno také nezapomněl. V krátkém čase nechal postavit kostel svatého Tomáše a vedle něho klášter, do kterého povolal mnichy augustiniánského řádu. Slavnostního vysvěcení se zúčastnil i Karel IV., a protože svého bratra velmi miloval, věnoval mu pro nový kostel obraz Černé Madony .

Drahocenné dílo brzy přilákalo lidi zblízka i zdaleka. Všichni se chtěli poklonit obrazu nejen pro jeho krásu, ale i pro jeho zázračnou moc. Dokáže prý pomoci v nemoci i neštěstí. Proto se také za třicetileté války, když Švédové 15. srpna 1645 podnikli svůj rozhodující útok na Brno, shromáždily ženy v kostele u svatého Tomáše, vzaly obraz Madony s dítětem, nesly ho přes celé město a modlily se za záchranu. A Panna Maria skutečně pomohla. Město bylo zachráněno.

Za panování Josefa II. museli augustiniáni, tak jako jiné řády, svůj klášter ve městě opustit. Na císaři se jim však podařilo vyprosit, že si směli s sebou odnést ze svatotomášského kostela věc nejcennější - Černou Madonu. Obraz se tedy stěhoval do klášterního kostela na Starém Brně .

Dnes můžete obraz Panny Marie Svatotomské obdivovat v Diecézním muzeu v areálu Petrova