Vranov nad Dyjí

Vranovský zámek stojí na skalnatém ostrohu vysoko nad meandrem řeky Dyje na místě původní příhraniční pevnosti, kterou zde nechal zbudovat český kníže Oldřich v 11.stol. po obsazení Moravy. Zámek je zapsán v seznamu Národních kulturních památek ČR.

Pevnost později nahradil románský hrad, který patřil znojemským knížatům, a byl součástí obranného systému proti možnému nebezpečí přicházejícímu z Dolních Rakous.

První zmínka o hradu se objevuje v Kosmasově "Kronice Čechů" .

Během staletí byl hrad v držení mnoha zajímavých vlastníků: např. r.1323 postupuje Jan Lucemburský zeměpanský hrad panu Jindřichovi z Lipé výměnou za Tachov.

Záhy na to hrad přechází do rukou moravských markrabat - Jana Jindřicha Lucemburského (bratra Karla IV) a jeho syna Jošta Lucemburského .

Koncem 14. stol. získávají hrad pánové z Kunštátu (Jevišovická větev), a od roku 1422 patří Lichtenburkům. Ti jej r. 1516 prodávají nejvyššímu moravskému hejtmanovi Arklebu z Boskovic, který jej r.1525 postupuje Janu z Pernštejna.

Hrad krátce vlastní (od r.1528) vlivný moravský pán Zdeněk Meziříčský z Lomnice a po něm nejvyšší pražský purkrabí Volf Krajíř z Krajku.

Pozoruhodnou postavou je též Estera z Dietrichsteina, teta pozdějšího moravského místodržícího kardinála Františka. Koncem 16. století vlastní Vranov Maxmilián z Ditrichštejna, který nechal obestavět hrad renesančními budovami.

V r. 1598 prodává Maxmilián panství Hansu Volfartovi Streinovi ze Švarcenavy a ten je již v r. 1618 postupuje Volfu Dětřichovi z Althannu. Za účast na moravském stavovském povstání v roce 1619 je ale prvnímu z rodu "Althannovců" jeho majetek zkonfiskován.

Krátce po roce 1629 hrad kupuje oblíbený Valdštejnův generál Jan Arnošt ze Scherfenberka. Zuří třicetiletá válka. V roce 1645, po bitvě u Jankova, je vranovské městečko obsazeno a zpustošeno švédskými vojsky. Dochází k neúspěšnému obléhání hradu, kdy se švédové dokonce pokouší odklonit tok Dyje, aby nechali osádku hradu zemřít žízní.

Když hrad v r.1665-66 zničil požár, získávají válkou zpustlé a zčásti vylidněné panství Stahrenberkové. Ti uskutečňují poslední velkou úpravu vranovské středověké pevnosti spojenou se zjednodušením a vyrovnáním severního průčelí obytných budov. Tím se uzavírá kapitola Vranovského hradu..

Novou éru Vranova zahajuje ctižádostivý císařský tajný rada a přísedící moravského zemského soudu říšský hrabě Michal Jan II. z Althannu , který Vranov kupuje opět pro svůj rod v roce 1680, aby ho přestavěl v monumentální barokní zámek.

Z původního opevnění hradu se do dnešné doby dochovala pouze strážní věž na východě ostrohu, vodní věž severně nad řekou Dyjí a část předsunutých hradeb.

Na místě bývalého hradního paláce vyrostl trojkřídlý zámek s přilehlým a z dálky nepřehlédnutelným "sálem předků" (byl postaven na místě bývalé středověké kaple podle projektu Jana Bernarda Fischera z Erlachu).

Sál předků je vyzdoben sochami od Tobiáše Krackera, které představují 10 členů rodiny Althannů - od bájného prapředka (z r. 330) až po Jana Michala II. z Althannu. Malby na klenbě sálu od Jana Michala Rottmayera pak zobrazují Althanny v podobě antických hrdinů . Veškerá výzdoba sálu slouží výhradně k oslavě tohoto původem švabsko-bavorského rodu.

Současně byla na severním výběžku ostrohu postavena nová rodová hradní kaple Nejsvětlejší Trojice (1698 až 1700) s nádhernou malířskou výzdobou.

Po úmrtí Michala Jana II. v r.1702 pokračuje v uskutečňování jeho záměrů nejstarší syn Michal Heřman, a po roce 1722 jeho snacha Marie Anna Pignatelli, půvabná a inteligentní favoritka císaře Karla VI. Ta zadává - pravděpodobně dvornímu architektovi Antonínu Erhartu Martinellimu - stavbu trojkřídlé zámecké budovy, upravuje dále přístupový most, části předního hradu i průčelí a interiér nové kaple.

Za jejího života dochází rovněž k osazení dvouramenného barokního schodiště čestného dvora dvěma sousošími. Autorem dynamických skulptur, znázorňujích zápasícího Hérakla s Antaiem (vlevo) a Vergiliem opěvovaného hrdinu Aenea zachraňujícího svého otce Anchísa z hořící Tróje (sousoší napravo) je Ital Lorenzo Mattielli.

Sousoší jsou osobním císařským darem Karla VI. kultivované „Marianě“, která má na monarchu značný vliv a která jej na Vranově dokonce i několikrát hostí.

Další významnější kapitola ve stavebních dějinách zámku nastává v závěru osmnáctého století, kdy (v roce 1774) panství dědí poslední vranovský Althann Michal Josef.

V soustředěném úsilí nechává zdobit interiéry prvního patra dodnes zachovalými, umělecky mimořádně zdařilými štukovými a tapetovými dekoracemi a nástěnnými malbami. Terasovým zahradním způsobem upravuje oba pozemky u sálu předků a vybavuje je antikou inspirovanými vítěznými oblouky s bustami Sokrata a Pallas Athény.

Český zemský advokát Josef Hilgatner z Lilienbornu, který panství získal v roce 1793 v konkurzním řízení, navazuje na dílo posledního Althanna.

V 19. stol. patřil zámek polské aristokratické rodině Mniszků. V roce 1816 kupuje organizačně zdatný Stanislav Mniszek zatím nevýrazně pracující vranovskou továrnu na výrobu kameniny. Postupně z ní buduje velký a prosperující závod, který se stává důstojným článkem keramické výroby v českých zemích. Od roku 1876 patří zámek spřízněným Stadnickým.

V roce 1938, kdy se Vranov stává součástí Hitlerovy Říše, je zámek spolu s velkostatkem Adamu Stadnickému zkonfiskován a prodán německému baronovi Gebhardu von der Wense-Mörse.

Po druhé světové válce se majetku ujímá stát.

Co je na zámku k vidění:

zámecká kaple s hrobkou rodu, odkryté původní prostory systému hradního vytápění, sál předků, vítězný oblouk, sluneční hodiny (fotografie vpravo), jídelna, empírový nábytek, textilové tapety, vranovská keramika, štuková výzdoba, množství antických soch, čínská keramika, 2500 let stará amfora, hradní obrazárna s nejstarším obrazem ze 16. století, knihovna o 10000 svazcích, s kompletním vydáním některých - převážně francouzských - autorů (Voltair), odpočívárny, koupelna, historické zbraně.

Za zajímavost ještě stojí to, že se na první nádvoří s krásným barokním schodištěm a dvojící skulptur (ze kterého je krásný výhled dolů na Vranov) lze dostat zadarmo. Návštěvníka jistě velmi překvapí udržované zámecké exteriéry a interiéry, jakož i bohatá květinová výzdoba zámku.

Jistou technickou zajímavost představují sluneční hodiny z první poloviny 19. století, umístěné na terase za sálem předků: na zápalkovou dírku malé dělové hlavně je v příhodných slunečních podmínkách přesně v poledne usměrněn skrz čočku sluneční paprsek, který způsobuje vybuchnutí prachové nálože.

Pokud už někdy vranovský zámek navštívíte, rozhodně si nenechte ještě ujít prohlídku asi 8 km vzdáleného hradu Bítov a zříceniny Cornštejn.

Fotografie ze zámku Vranov nad Dyjí