Tomáš Garrigue Masaryk
Masarykovo Brno a Morava

Pomineme-li Klementa Gottwalda (narozen v Dědicích u Vyškova), prvního prezidenta komunistické éry Československa, byl TGM jediným prezidentem v celé historii bývalého Československa s obzvlášť vřelým vztahem k Brnu a jižní Moravě.

první prezident Československa Tomáš Garrigue Masaryk
(*1850 +1937)

Není čemu se divit; narodil se v Hodoníně, v Čejči se učil kovářem, v Brně studoval, na prázdniny jezdíval do Klobouk u Brna, dobře poznal Mutěnice a další moravské obce.

Tomáš Garrigue Masaryk (TGM) se narodil do rodiny kočího, který pracoval na císařských statcích. Jako chudý chlapec odešel do Vídně, kde se učil uměleckému zámečnictví, brzy se však vrátil zpět do jihomoravské Čejče, aby se doučil kovářskému řemeslu. Na přání své matky byl v patnácti letech přijat na Německé gymnázium v Brně, z kterého byl vyloučen pro neúčast na povinných školních zpovědích. To byl také hlavní důvod, proč po roce studií v Brně přestupuje na akademické gymnázium ve Vídni.

Po maturitě absolvuje Vídeňskou filosofickou fakultu (1872-1876), a v letech 1878 až 1882 působí jako docent na univerzitě ve Vídni. V té době vydává svou habilitační práci "Sebevražda jako masový sociální jev současnosti", která získává ohromný mezinárodní ohlas. Nakrátko pak cestuje po celé Evropě a poprvé navštíví i USA. V roce 1882 se vrací do Prahy a přijímá místo "mimořádného profesora"na Karlově Univerzitě v Praze.

Je neuvěřitelně činný. Kromě toho, že je redaktorem, spisovatelem, vědcem a politikem, zakládá v roce 1900 Českou stranu lidovou. Vrací se zpátky do Vídeňského parlamentu, ve kterém pracuje do roku 1914; je mu tam dokonce nabídnuto ministeské křeslo. Jenže v té době už zastává názor, že Rakousko-Uhersko je národnostně nereformovatelné. Proto emigruje, aby v relativním "klidu" mohl pracovat na myšlence samostatného státu Čechů a Slováků; kvůli této činnosti mu hrozí dokonce poprava.

29. dubna 1918 přijíždí Masaryk do USA, kde se mu daří získat podporu amerických Čechů a Slováků, a 30.6.1918 je podepsána Pittsburghská dohoda o společném státě. Prezident Wilson Washingtonskou deklarací ze dne 18.10.1918 uznává právo na samostatnost československého národa. 14.11.1918 se TGM stává prvním prezidentem samostatné Československé republiky. 21.12.1918 se TGM vrací do Prahy. Za poměrně krátkou dobu se TGM daří vybudovat nový stát, který se dostává do první dvacítky ekonomicky nejvyspělejších zemí světa.

V 85ti letech kvůli svému nepříliš dobrému zdravotnímu stavu z funkce prezidenta abdikuje (14.12.1935) a jako svého nástupce doporučuje svého věrného spolupracovníka, doktora Edvarda Beneše. Ten se pak stává druhým prezidentem Československa.

TGM zemřel ještě před nástupem Hitlera dne 14. září 1937. Masaryk, člověk mimořádně bystrý a vzdělaný, byl zastáncem pravdy a nesnášel lhostejnost k nespravedlivostem. Je smutnou skutečností, že se na sklonku svého života dožil obrovské tragédie, která se odehrála při školním výletě dětí z Rakvic na řece Dyji v roce 1936, a při troše spekulací se dá soudit, že se tato událost mohla velice významně podepsat pod jeho chatrné zdraví...

Po TGM je v Brně pojmenována městská čtvrť, jedna z hlavních tepen města, univerzita, onkologický ústav, dokonce i závodní okruh, a po jeho americkém příteli vrch Wilsonův les.

uvítání T.G.M. v Brně, Nádražní ulice 1926

TGM měl Brno a Moravu rád, a velmi často se tam vracel. Známé jsou třeba jeho pravidelné návštěvy zámku v Židlochovicích. Na malém pomníčku, který je umístěn před vstupem do zámecké obory jsou uvedeny roky jeho návštěv: 1924, 1928, 1929, 1930, 1931 a 1933. Dodnes tam také stojí lípa, která byla vysazena při příležitosti návštěvy TGM v Židlochovicích v roce 1931. Masaryk při té příležitosti téměř nikdy nezapomněl navštívit svého spolužáka ze studií v nedalekém rajhradském klášteru, který měl areál kláštera pod svou patronací.

Stojí ještě za pozornost, že největší z moravskoslezských básníků,Petr Bezruč, který rovněž jako Masaryk s oblibou jezdíval do Židlochovic, věnoval TGM krátkou báseň "Židlochovický park", kterou si lze přečíst na mosazném štítku lavičky, na které měl Bezruč údajně sedávat.

T. G. Masaryk byl sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru...


Mutěnice, v popředí "drábovna"
bydliště TGM v létech 1852-1853
zámek v Čejkovicích
nedatováno
Masaryk v Židlochovicích
pomník na paměť pobytů TGM

Když Masaryk vzpomínal na Brno:

Ja, tož v Brně.. Když jsem tam přišel do sekundy gymnasia, musel jsem se už sám živit; naši mi nemohli dávat pravidelné příspěvky, jen matka, bůhví odkud, vždycky mně něco seškrabala. Bydlel jsem nejdřív u ševce v Nové ulici (pozn.: dnes ulice Lidická, jdoucí z Moravského náměstí směrem k Lužánkám) - bylo nás tam asi šest kluků; za dva zlaté měsíčně jsem měl byt, snídani aji prádlo; jaké to kafe bylo, to si můžete představit, ale bylo to alespoň teplé. Tož jsem si musel sehnat nějaké kondice. Učil jsem kluka jednoho nádražního úředníka, tam mi dávali dvě zlatky měsíčně a v neděli oběd - já bych snědl takové obědy tři. Potom jsem pekařovi učil dcerku; neplatil mi, ale zato jsem si mohl vzít chleba, co jsem snědl. Ale byli to moc hodní lidé, spřátelili jsme se. Já jsem byl ve třídě primus, a proto jsem dostal doporučení za preceptora do rodiny policejního direktora Le Monniera, to byl skoro největší pán v Brně. Tam jsem později dostával jídlo denně, a tož jsem uživil i svého bratra na studiích;, ale tomu nešlo učení do hlavy. Veselo nám hochům na bytě bylo až dost; večer po práci jsme dělali všelijaké špásy, v létě chodili někam do Zábrdovic koupat a večeřívali za šest nových v pivovaře, chleba, tvarůžek a židlík piva. Pane, to byly časy!

V Brně se mi líbilo, protože jsem se dostal ke knížkám. To se rozumí, na německém gymnasiu mně padly do rukou knížky německé a katolické; ale to mně nevadilo, naopak, já jsem tehdy, jako předtím v Čejkovicích, katolickou literaturu zrovna hltal..
Tehdy jsem taky měl první konflikty jako Čech. My jsme byli na škole Češi a Němci pohromadě, a to se ví, že jsme se hádali a přeli o výbornosti našich národů. My, Češi, jsme byli starší, protože jsme se za rok - dva museli olámat v němčině, já jsem byl starší tím, že jsem byl na reálce a v řemesle. V pranicích - chlapeckých, neškodných - jsme Němcům obyčejně natloukli. ..

.. v Brně jsem pochopil své češství; předtím, doma, jsem pociťoval primitivní socialism. Poznáním historie jsem si vědomí národní vytříbil - a tu naši historii jsem poznával a hltal v románech Herlošových.
Považte, jak vzrušující jsou naše dějiny; vemte si Přemyslovce a jejich celou politiku k Německu, jak správně pochopili naši mezinárodní situaci; vemte si potom reformaci, protireformaci, obrození - jak je ten zápas neobyčejně dramatický; a pak si vemte naši mapu a naši polohu na ní a považte, že jsme se udrželi! To samo už stojí za to. Jen si pořádně uvědomit naše dějiny: já nevím, které na světě jsou větší.

Proč že jsem odešel z Brna? Nu, vlastně pro lásku...


(Úryvky čerpány z knihy "Hovory s T.G.M.", nakladatelství Fr. Borový a Čin, Praha, 1937)

Copyright © 2017, Jindřich Bíža
mail na autora webu   email

„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“ Jan Werich