Masarykovo Brno

Mutěnice, v popředí "drábovna"
bydliště TGM v létech 1852-1853

zámek v Čejkovicích
nedatováno

Masaryk v Židlochovicích

pomětní deska k připomenutí pobytů TGM

Když Masaryk vzpomínal na Brno

Ja, tož v Brně.. Když jsem tam přišel do sekundy gymnasia, musel jsem se už sám živit; naši mi nemohli dávat pravidelné příspěvky, jen matka, bůhví odkud, vždycky mně něco seškrabala. Bydlel jsem nejdřív u ševce v Nové ulici (pozn.: dnes ulice Lidická, jdoucí z Moravského náměstí směrem k Lužánkám) - bylo nás tam asi šest kluků; za dva zlaté měsíčně jsem měl byt, snídani aji prádlo; jaké to kafe bylo, to si můžete představit, ale bylo to alespoň teplé. Tož jsem si musel sehnat nějaké kondice. Učil jsem kluka jednoho nádražního úředníka, tam mi dávali dvě zlatky měsíčně a v neděli oběd - já bych snědl takové obědy tři. Potom jsem pekařovi učil dcerku; neplatil mi, ale zato jsem si mohl vzít chleba, co jsem snědl. Ale byli to moc hodní lidé, spřátelili jsme se. Já jsem byl ve třídě primus, a proto jsem dostal doporučení za preceptora do rodiny policejního direktora Le Monniera, to byl skoro největší pán v Brně. Tam jsem později dostával jídlo denně, a tož jsem uživil i svého bratra na studiích;, ale tomu nešlo učení do hlavy. Veselo nám hochům na bytě bylo až dost; večer po práci jsme dělali všelijaké špásy, v létě chodili někam do Zábrdovic koupat a večeřívali za šest nových v pivovaře, chleba, tvarůžek a židlík piva. Pane, to byly časy!

V Brně se mi líbilo, protože jsem se dostal ke knížkám. To se rozumí, na německém gymnasiu mně padly do rukou knížky německé a katolické; ale to mně nevadilo, naopak, já jsem tehdy, jako předtím v Čejkovicích, katolickou literaturu zrovna hltal..
Tehdy jsem taky měl první konflikty jako Čech. My jsme byli na škole Češi a Němci pohromadě, a to se ví, že jsme se hádali a přeli o výbornosti našich národů. My, Češi, jsme byli starší, protože jsme se za rok - dva museli olámat v němčině, já jsem byl starší tím, že jsem byl na reálce a v řemesle. V pranicích - chlapeckých, neškodných - jsme Němcům obyčejně natloukli. ..

.. v Brně jsem pochopil své češství; předtím, doma, jsem pociťoval primitivní socialism. Poznáním historie jsem si vědomí národní vytříbil - a tu naši historii jsem poznával a hltal v románech Herlošových.
Považte, jak vzrušující jsou naše dějiny; vemte si Přemyslovce a jejich celou politiku k Německu, jak správně pochopili naši mezinárodní situaci; vemte si potom reformaci, protireformaci, obrození - jak je ten zápas neobyčejně dramatický; a pak si vemte naši mapu a naši polohu na ní a považte, že jsme se udrželi! To samo už stojí za to. Jen si pořádně uvědomit naše dějiny: já nevím, které na světě jsou větší.

Proč že jsem odešel z Brna? Nu, vlastně pro lásku...

(Úryvky čerpány z knihy "Hovory s T.G.M.", nakladatelství Fr. Borový a Čin, Praha, 1937)