historie Moravy a Slezska

Moderní národ je umělým výtvorem skupiny intelektuálů z přelomu 18. a 19. století. V 18. století ještě "národy" neexistovaly, lidé se identifikovali s náboženstvím, stavovstvím a svou zemí. Když přestávalo být hlavní součástí identity Evropanů křesťanství (sic!), stala se příslušnost k národu hlavním stmelujícím prvkem společnosti. Podobně vznikla v 19. a 20. století většina evropských národů – nejdříve se snažily osamostatnit kulturně, poté politicky a nakonec vytvořit vlastní národní stát.

Ideu dějin dal modernímu českému národu v polovině 19. století František Palacký – ač původem Moravan, moravské dějiny chápal ve svých Dějinách národu českého v Čechách i v Moravě jen jako doplněk českých národních dějin společných pro Čechy, Moravu i Slezsko.

Prostřednictvím středověké Kosmovy Kroniky Čechů i na Moravě uměle zdomácněl český přemyslovský mýtus, když ten původní, moravský mojmírovský, byl zapomenut.

České národní hnutí uskutečnilo své kulturní i politické cíle: na konci 19. století se většina slovanských Moravanů nacionalizovala a začala považovat za Čechy (příslušníky moderního českého národa, české vlastence), po první světové válce vzniklo Masarykovo Československo (1918) a po Sametové revoluci (1989) a rozpadu federace i Česká republika (1993); ta byla přijata do Severoatlantického obranného společenství (1999) a na základě referenda se integrovala do Evropské unie (2004).

Moravskou zemi sice zrušil protiprávní zásah komunistického režimu, přesto v ní ale žijeme. Denně se s ní totiž setkáváme v názvech mnoha institucí či firem (Moravské zemské muzeum, Moravská zemská knihovna), jídel (moravské uzené), vín (muškát moravský) či obcí a měst (Moravský Krumlov, Moravská Třebová ...).

Moravané, tedy obyvatelé moravské země a zároveň občané státu Česká republika, o sobě někdy mluví jako o Češích, a Moravu tak nevědomky mylně zaměňují se sousedními Čechami. Jenže Moravané se stali politickými Čechoslovany a Čechy až ke konci 19. století, když přijali Palackého myšlenku „národa českého na Moravě“. Předtím o sobě obyvatelé země moravské hovořili výlučně jako o Moravanech (mluvících buď moravsky, nebo německy) – rozhodně se však nepovažovali za Čechy nebo Němce.

Právě z Moravy pocházející František Palacký byl velkým obdivovatelem Karla IV. (nejprve moravského markraběte), který vytvořil politický útvar země Koruny české, a Viléma z Pernštejna, jenž v roce 1520 přesvědčil Ludvíka Jagellonského, že Morava nepatří pod uherskou, ale pod českou „pečeť“. Čechy a Moravany chápal jako části celku, kdy jedněm bez druhých není možno rozumět.

Morava měla svébytné panovníky (ač většinou podřízené českému králi, popř. šlo o totožné osoby), měla vlastní stavovské instituce – a právě stavovství propůjčilo moravským dějinám svébytnost – Morava byla zemí s širokou autonomií, s jiným vývojem právním a správním, než měly Čechy.

Na území dnešního Česka se odpradávna nacházely tři země – Čechy, Morava a Slezsko. Současné krajské uspořádání Česka nerespektuje vnitřní hranice mezi těmito jednotlivými, dříve autonomními, zeměmi.

Morava je evropskou historickou zemí o rozloze větší, než mají třeba státy Makedonie či Izrael, žije v ní podobný počet obyvatel jako v Irsku, její metropole Brno je svou populací srovnatelná např. s estonským hlavním městem Tallinnem. Na západě sousedí s Čechami, na severu se Slezskem, na východě se Slovenskem a na jihu s Dolními Rakousy.

Média jsou plná omylů typu „závod se pojede v Čechách, v Novém Městě na Moravě“, „Víno z Čech dobývá Čínu“, či „Zámek v Lednici, česká památka UNESCO“ atd. Autoři si neuvědomují, že podobným omylem by bylo napsat „jeli jsme navštívit Pražský hrad na Moravě“.

Dochází také k záměně termínů stát a národ – např. fotbalový „český národní tým“ ("nároďák") je ve skutečnosti „českým státním týmem“, jelikož nereprezentuje pouze národ Čechů (k němuž se hlásí přes 6 milionů obyvatel), ale dle Ústavy občanský stát Českou republiku (s více než 10 miliony obyvatel). K ještě většímu zmatku přispívá fakt, že současné hranice krajů (hejtmanství) nerespektují historické zemské hranice Čech, Moravy a Slezska.

Slovy slavného moravského básníka Jana Skácela je Morava (a Slezsko) „…podivuhodná už proto, že je a není. Kdysi v dávné historii bývala markrabstvím volně spojeným s Českým královstvím. Dnes splynula s Československou federativní republikou a její jméno se vyskytuje už jenom v celostátních předpovědích počasí a v národních písních...“
Jan Skácel, Vilenica ve Slovinsku, 1988

Přejít na turistické zajímavosti Moravy a Slezska