náměstí Svobody

Od 13. století neslo název "forum Inferius" - Dolní trh, ale v 18. století bylo přejmenováno na Velké náměstí. Ve 20. století postupně vystřídalo tyto názvy: nám. Císaře Františka Josefa (1915), nám. Svobody (1918), Adolfa Hitlera (2 dny v březnu 1939), Viktoriaplatz, aby se mu v roce 1945 opět navrátil původní název, které neslo v době vzniku Československa.

Často se tvrdí, že trojúhelníkový půdorys náměstí předurčily dvě obchodní cesty, které vedly podél jeho delších stran a slévaly se v ústí Masarykovy ulice. Podél kratší strany náměstí, vymezené ulicí Českou a Kobližnou, prý kdysi tekl Městský potok.

Městský potok - mnohem spíše zřejmě městská povrchová stoka - vtékal do historické části města Veselou bránou a bránou Měnínskou ji opouštěl směrem k Cejlu, kde se vléval do říčky Ponávky.

Střed náměstí byl ještě v 19. století zastavěn kostelem sv. Mikuláše. Základ tomuto kostelu dala kaple sv. Mikuláše postavená před rokem 1231 pro kolonisty a kupce vlámsko - valonské, kteří nerozuměli "moravsky ani německy." Kaple byla ve 14. století nahrazena gotickou novostavbou kostela, která pak prošla barokizací.

V 19. století kostel přestal sloužit církevním účelům (stalo se z něj vojenské skladiště) a v roce 1869 byl z rozhodnutí církve jako nepotřebný a zchátralý zbořen.

Vedle kostela stával malý domek - byla to budova strážnice a městské váhy. V rámci rekonstrukce náměstí v roce 2006 byl vyznačen půdorys bývalého kostela do šedé dlažby náměstí tenkou kovovou linkou a jeho existenci rovněž připomíná pamětní bronzová cedulka.

Od roku 1596 stával na náměstí Svobody pálac odchodníka s vínem pana Schwanze. V 19. století prošel mnohými úpravami - například v roce 1843 byl zvýšen o patro. (Dodnes ho na náměstí Svobody najdete jako Dům pánů z Lipé . Hezké fotografie Brna z ptačí perspektivy , pořídil z terasy tohoto paláce brněnský prozaik Anquetil.

Domy na Zámečnické byly prakticky všechny zbořeny a samotná ulice byla rozšířena. Stejně tak uzounkou Hřbitovní uličku mířící ke kostelu sv. Jakuba nahradila široká Rašína třída (r.1901). Jí musely uvolnit místo některé domy na náměstí a v okolí kostela. Náměstí se proměnilo v dopravní uzel, tramvaje sem jezdily i ze strany Šilingrova náměstí ulicí Dominikánskou přes Dominikánské náměstí ulicí Zámečnickou.

Na náměstí měli své domy a paláce nejpřednější z brněnských měšťanů a šlechticů. Později to byli bohatí podnikatelé, velké firmy a banky. Malé a době nevyhovující renesanční a gotické domy byly v horším případě zbourány, v lepším případě upraveny a přestavěny. Ze zbořených jde o Kounicův palác, palác Dubských a nebo palác Mitrovských , který stával na rohu ulice Běhounské naproti Paláci šlechtičen. Z těch opravených jmenujme Herringův palác , Schwanzův palác a nebo Kleinův palác .

Do historie se náměstí Svobody zapsalo vztyčením vůbec prvního vánočního stromu republiky, a to nejen u nás, ale na celém evropském kontinentě.

Nedávno zas tím, že na něm byl před domem U čtyř mamlasů umístěn 6m vysoký hodinový stroj z černé žuly ve tvaru dělostřeleckého granátu. Zjistit z něho přesný čas ale vyžaduje IQ nad 150.

Prostě faktem je, že pokud chcete vědět kolik je právě hodin, pak je lepší podívat se na hodiny na věži kostela sv. Jakuba.

Přijeďte do Brna, a pojďte se sami o tom přesvědčit !