zámek Lednice

Stavebním slohem ztělesňuje vrcholný romantismus na území našeho státu.

Areál je pokládán za nejrozsáhlejší komponovanou krajinu v Evropě a možná i na světě.

Samotný zámek je v seznamu Národních kulturních památek ČR.

Původně renezanční zámek z 16. století byl v 17. století barokizován slavnou dvojící architektů Domenica Martinelliho a Jana Bernarda Fischera z Erlachu. (Pozn: Jan Fischer se podílel na úpravách zámku ve Slavkově, Vranově nad Dyjí, jeho dílem je i známá kašna Parnas na Zelném trhu v Brně, a účastnil se mnoha dalších projektů na Moravě i v Čechách).

Dnešní podobu imitující tudorovskou gotiku dostal zámek v 19. století. Z té doby pochází i zámecký park, osázený vzácnými dřevinami, na kterém je zbudováno několik romantických rybníků. 3D mapa

Na místě zámku bývala již počátkem 13. stol. gotická tvrz, která patřila rakouskému šlechtickému rodu Sirotků. (viz. odkaz na Sirotčí hrádek na Pálavě) Tu Sirotkům propůjčil český král Václav I.

Od roku 1322 lednické panství přechází do rukou Lichtenštejnů, kteří byli zadobře s Habsburky. Rodovým majetkem se stává Lednice až roku 1601 a dědí ji Karel I (za císaře Rudolfa II. moravský hejtman), který se po bitvě na Bílé hoře (1620) stává českým místokrálem.

Rod se po záboru majetku po popravených českých pánech na Staroměstském náměstí v Praze r. 1621 velmi obohacuje (vykonání popravy řídil přímo Karel I., jako královský místodržící), a vlastní rozsáhlý majetek po celé Moravě.

O tento majetek projevují potomci Lichtenštejnů dodnes značný zájem, a jsou pravidelnými hosty jak v Lednici, tak ve Vranově u Brna, kde mají rozsáhlou rodinnou hrobku, ve které leží na 50 pochovaných knížat.

Česko nemá v Lichtenštejnsku své diplomatické zastoupení, prý z důvodu, aby rodu znesnadnilo vznášet majetkové nároky; mezitím se však neudržovaná hrobka dostává do katastrofálního stavu. Ale to by bylo na úplně jiné pojednání, takže raději zpět k lednickému zámku...