Obléhání Brna Švédy

Předmluva

Když v květnu r.1645 začala mezi švédskými vojsky generála Lennarta Torstensona a obránci města Brna pod velením Raduita de Souchese jedna z mnoha bitev třicetileté války, dlouhého období bojů mezi protestanty a katolíky, měli oba zhruba stejně staří vojevůdci čtyři měsíce do svých narozenin. Slavili je téměř společně, neboť Torstenson se narodil 17.srpna a Souches o den dřív. A tak měli oba stejně dobrý důvod nadělit si k nim dárek v podobě vítězství jednoho nad druhým.

Torstenson

Generál Torstenson






4. května 1645

Po oknech královopolského kláštera v Brně stékají kapky studeného deště. Generál Torstenson zachmuřeně sleduje tmavošedou oblohu. Už několik dní nepřetržitě prší. Nálada v jeho vojsku není dobrá; tažení trvá třetí rok, a i když se při něm dosáhlo mnoha úspěchů, unavení vojáci mají neustálých přesunů plné zuby. A navíc se bojí moru, který řádí v kraji; v nedávno obsazených Židlochovicích vyhubil téměř polovinu obyvatel a v Brně si denně vybere na 15 až 20 životů. Mrtví se bez pohřebních obřadů ukládají do společných jam, které nikdo nezasypává; na každou novou vrstvu těl jen přijde nová vrstva vápna.

Torstensona trápí silná bolest nohou, ve kterých má podle všeho dnu. Přemýšlí o tom, že by přenechal velení svému zástupci; pohledy vojáků na velitele, udílejícího rozkazy vleže z nosítek, v něm vyvolávají pocity hanby. A navíc ve svém snažení pociťuje určitý kus zmaru: vždyť dvakrát už stála jeho vojska před branami Brna, a pokaždé zbytečně. Kde má vzít jistotu, že to teď bude jinak? Co když ho opět stáhnou jinam? Navíc se prý připravují nějaké dohody s císařem o neútočení.

Poprvé jeho vojáci došli až sem, do Králova Pole - předměstí Brna, před čtyřmi roky. Tehdy se jim podařilo obsadit právě tenhle klášter, který se stal místem odpočinku jednoho z moravských Lucemburků. Vojákům, vyčerpaným šarvátkami na severní Moravě, nezbývaly síly na zdolání největší vojenské pevnosti ve střední Evropě, a nakonec byli v srpnu r.1642 odvoláni do Slezska.

O rok později byli k vítězství nad městem ještě blíž, ale kvůli válce s Dánskem bylo vojsko opět staženo.

Teď má Torstenson před třetím pokusem. Zatím všechno běží relativně snadně: po jeho březnovém vítězství u Jankova, kde se mu v jedné z nejkrvavějších bitev třicetileté války podařilo rozprášit císařská vojska, obsadil během několika následujících dnů a týdnů i Jihlavu, Znojmo a Mikulov, ve kterých získal hodnotnou válečnickou kořist. Když táhl z Mikulova na Brno, nemohl u Strachotína nevzpomenout slavné bitvy Moravanů s císařskými vojsky na Petrově louce. Nyní ho čeká útok na Brno, aby město nemohlo sehrát Vídni roli týlu v přípravovaném ataku na sídlo samotného císaře. Obléhání zhruba pětitisícového Brna, které bude bránit půldruhá tisícovka osob, provede na 28 000 jeho vojáků prověřených mnoha bitvami. Brno se stane nepochybně snadnou kořistí.

"S tou myší dírou, budu hotov do tří dnů. A tu starou holou studenou kuchyni, tu dobydu nejpozději do jednoho týdne!", bouchl rezolutně pěstí do stolu. Ještě teď v něm kypěla krev nad drzostí obránců města, kteří odmítli jeho včerejší žádost na vydání města bez boje. "Dírou" myslel samotné město, a "studenou kuchyní" hrad Špilberk. Torstenson věděl jedno; že za každou cenu musí Souchese, toho odpadlíka - dezertéra švédské armády, "a nevydařeného hugenota", porazit. Nemůže přece zklamat všechny opravdové protestanty, kteří v něj věří.

***

Raduit Souches

Raduit Souches



Zhruba v té samé době přemítal Souches nad událostmi posledních týdnů.

Zpočátku to po svém jmenování velitelem města neměl v Brně nijak lehké. Měšťanstvo mu nevěřilo, a navíc měl jisté kompetenční spory s velitelstvím Špilberku. Cítilo se uraženo, že nedostalo čest velet obráncům Brna samo. Pak tu také byla nedůvěra k němu kvůli jeho náboženskému založení; byl totiž protestant. U městské rady za něj musel intervenovat dokonce sám císař. Přímluva pomohla a došlo k usmíření. Rada víceméně akceptovala Souchese a všechny jeho podmínky. Dobudovaly se hradby, předsunuté příkopy a strhly se některé stavby před hradbami, které by mohly Švédům poskytnout byť i sebemenší strategickou výhodu. Zásoby střeliva na půl roku dopředu byly dostatečné.

Souches měl hodně důvodů k Tortensonově porážce. Kdyby měl označit pouze jeden, řekl by, že bojovat proti Švédům je pro něj hlavně otázkou osobní prestiže. Vždyť z rodné Francie odešel do švédských služeb proto, aby v řadách švédské armády bojoval proti katolické unii. V mnoha bitvách nasazoval za švédského krále svůj krk francouzského šlechtice, a oni se ho nakonec zbaví - pod záminkou že neuznává autority - jako nějakého prašivého psa. Tohle jim nikdy nezapomene - Evropa ještě uvidí, kdo je Raduit de Souches!

S Torstensonem se sice střetl vícekrát, ale vždy to bylo více méně nepřímo, když se jeho vojáci pod praporem generála Krakowa snažili brzdit průniku Švédů do středoevropského prostoru. Teď to bude něco jiného - proti sobě stanou jenom oni dva, nikdo jiný.

Souchese tíží jenom jeden problém, ale podstatný: proti zhruba pěti stovkám jeho vojáků nastoupí téměř 30 000 Torstensonových profesionálů. Protivníkova šedesátinásobná převaha mu nedává spát..

***

13. května

Torstenson: Stále prší. Po necelých dvou týdnech jsme se přesídlili z Králova Pole do Modřic. Šlo o strategické rozhodnutí - zavčas se tu dají zachytit a odrazit případné císařské posily přicházející od jihu. Část mého vojska obsadila prostor na Starém Brně. Dnes jsme provedli soustředěný útok na jednu z hlavních dominant města, na relativně málo chráněný Petrov. Vojáci neustále prokazují nezměrnou statečnost, když bez ohledu na počet obětí budují pod hradbami vlastní příkopy, ze kterých se jim daří systematicky ostřelovat město. Našim cílem je dostat se k opevnění, podminovat ho a odstřelit. Dalším cílem je co nejrychleji dobýt pevnost Špilberk. Jakmile padne Špilberk, padne s ním celé Brno.

Souches: Hrdinství mých lidí nezná mezí. Ačkoliv pracuji s málo vycvičenými měšťany a studenty, přesto přesně dbají mých pokynů. Požáry, které zachvátily některé budovy poblíž hradeb během švédských útoků, se nám rychle podařilo uhasit. Už předtím jsme učinili některá opatření, aby střechy domů nemohly tak rychle vzplanout. Strhly se doškové střechy a na mnoha dalších střechách domů blízko hradeb jsou umístěny sudy s vodou.

20. května

Torstenson: bojuje se každý den a střelba utichá jen v noci. Dnes jsme zaútočili na Špilberk, a několika mým vojákům se podařilo vniknout až do prostoru pevnosti. Přitom využili tajné chodby mezi opevněným městem a hradem. Ačkoliv pak byli zahnáni střelbou k ústupu, jde bezesporu o náš první velký úspěch při obléhání Brna.

Souches: měli jsme skutečně namále; pár švédských vojáků totiž proniklo na území pevnosti. Naštěstí se nám podařilo útočníky rychle zahnat zpátky. Kdyby padl Špilberk, mělo by to nesmírně negativní dopad na psychiku obránců. Pod hradbami i v prostoru hradu zůstalo ležet mnoho desítek až stovek mrtvých těl Švédů, naprosto zbytečná daň za jejich krátkodobý úspěch.

25. května

Torstenson: Škoda, dobytí Brna bylo na dosah. Dnes jsme se opět pokusili zaútočit na Špilberk, stejným způsobem, jako před týdnem. Obránci pevnosti nás ale zaskočili: na předtím slabých místech nás teď čekala jejich zesílená obrana. Naše ztráty jsou značné. Zítra se pokusím vyjednat se Souchesem jiné podmínky, na které mi určitě přistoupí. Brno se musí vzdát!

Souches: už druhý odražený útok. Tleskám mým statečným. Tleskám duchovním, kteří poskytují brňanům maximální morální podporu. V téhle práci nejvíce vyniká šedesátiletý rektor jezuitských kolejí, otec Martin Středa. Jeho výzva „Kdo brání Brno, brání celou Moravu“ se dostala všem brňanům pod kůži. Ano, zvítězíme-li v Brně, bude to první krok k osvobození Moravy.

26. května

Torstenson: Dnes jsem chtěl opět vyjednávat se Souchesem. Ten člověk je ale blázen; mé vyjednavače vůbec nevpustil do města. Jako by snad ani nevnímal svou beznadějnou situaci. Byl to k němu můj poslední vstřícný krok. Potřetí se ponížit podobným způsobem nenechám.

Souches: Torstensonovi vojáci začínají trpět hladem, a potravu nemá ani dobytek. Okolí Brna je plundrováno a mezi švédskými vojáky se množí krádeže. Podle kusých zpráv se morálka jeho mužů rychle vytrácí. Švédové se na lidech v okolí dopouštějí neuvěřitelných zvěrstev. Sedláci z obavy, že přijdou o všechno, zakopávají nejcennější majetek, a skrývají se v lesích. Psi nepřítele je umí vyslídit, a během mučení, při kterém je jim z úst pomalu vytrháván jazyk, obvykle prozradí úplně všechno. Je pro mne až nepochopitelné, že v tak zlé době prokazují brňané svůj smysl pro humor při skládání různých popěvků na arogantní "neporazitelné" Švédy. S tak statečnými lidmi nelze žádnou bitvu prohrát, ani bitvu se samotným ďáblem!

začátek června

Torstenson: posledního květnového dne jsme se znovu přesídlili. Tentokrát naše velitelství leží v Luhu (Komárov), nedaleko benediktinského kostela sv. Jiljí. Nohy mne bolí čím dál víc, nemohu vůbec chodit. Velení jsem proto přenechal generálu Mortaignemu. Stejně si myslím, že je rozhodnuto: vítězství nás nemine! Na pomoc nám přijelo Rákoczyho jezdectvo. S takovou přesilou by nedokázal uspět jenom válečný amatér!

Souches: Švédové neustále ostřelují město. S posilami, které jim přispěchaly na pomoc, jim doslova narostla křídla. My se ale nevzdáváme. Možná se dočkáme posily také: velitelství císařských vojsk poslalo dopis, ve kterém nám slibuje pomoc.

14. června

Torstenson: všechno se proti nám spiklo. Dnešní odpolední průtrž zaplavila mnoho příkopů, a spousta mých vojáků v nich zůstala uvězněna. Část mužstva byla vzniklou situací dezorientována, a mnozí z nich utonuli. Do toho všeho se ten troufalý Souches pustil do útoku. Přestože to dnes vypadalo hodně špatně, jsem si zcela jist naším vítězstvím. Naše početní přesila se musí brzy někde projevit.

Souches: Náš dnešní útok zvedl neuvěřitelným způsobem sebevědomí všech obránců města. Po městě se teď nemluví o ničem jiném, než jak Švédové dostali za vyučenou "od studentů a tovaryšů". Mám ověřené zprávy, že císařská pomoc je skutečně na cestě.

druhá pol. července

Torstenson: člověk nikdy nemá říkat nikdy: opět, už potřetí, jsme předložili naše představy Souchesovi. Po zhodnocení morálního stavu vojska jsem nemohl jinak. Jenže Souches naše nabídky nepřijal. Ten člověk je šílenec.

Souches: Torstensonovi teče do bot - vyslal generála Mortaigne s neakceptovatelnými návrhy. Vyjednávat? Po dvou měsících úspěšné obrany? O čem? Za situace, kdy se k Brnu blíží císařský oddíl o počtu 250ti dragounů?

začátek srpna

Torstenson: boje trvají čtvrtý měsíc. Jsme unaveni, zatím jsme nedosáhli žádného významnějšího úspěchu. To město je snad zakleté.
Blíží se 15. srpna, svátek Nanebevzetí Panny Marie. Další útoky budeme vést směrem ke kostelu téhož názvu při severní straně Brna, zdá se nám totiž, že právě tady by mohlo být město nejzranitelnější. 15. srpen se stane dnem našeho generálního útoku.
Buď se nám podaří město dobýt do pravého poledne, a nebo tohle nesmyslně dlouhé obléhání ukončíme.

Souches: skutečně dorazily posily a přivezly na 350 liber síry pro výrobu střelného prachu. Je potřeba se dobře nachystat na rozhodující úder Švédů. Zřejmě k němu dojde brzy, nasvědčují tomu velké přesuny švédských vojsk za hradbami města.

15. srpna

Torstenson: od časného rána odstřelujeme Petrov. Souches si musí myslet, že hlavní útok povedeme právě tudy, a že se opět pokusíme dobýt Špilberk. Ani na okamžik ho nesmí napadnout, že průnik chystáme úplně jinde, na opačné straně města, v místech augustiniánského kláštera.

Souches: čekáme u Petrova, tímto směrem zřejmě půjde hlavní úder Švédů - od rána tu duní děla. Část hradeb vykazuje vážné poškození.

Torstenson: podle hlášení se nám na několika místech podařilo prolomit městské hradby.

Souches: situace je kritická. Nezbylo mi než jít dopoledne do fyzického kontaktu s nepřítelem. Moje přímá účast v boji silně zapůsobila na lidi kolem. Ještě se nevzdáváme, Brno má naději.

Torstenson: nejnovější zprávy mluví o zdolání hradeb u kostela sv. Tomáše. Desítky mých lidí se dostávají do města. To je pro mne ta nejlepší zpráva od počátku května. Konečně.. Díky, můj milostivý Bože!

Souches: obhájci města projevují neuvěřitelnou statečnost, když se stále brání několikanásobné přesile. I když byly na několika místech překonány hradby, vždy byla nakonec útočníkova vojska zahnána zpátky. Bohužel, boje nebyly k dvanácté hodině polední, jak mí zvědové avizovali, ukončeny. Vypadá to tak, že se bude válčit do setmění. Ve městě vzalo několik desítek žen z kostela sv. Tomáše obraz černé Madony s dítětem a za modliteb za záchranu města ho nesly přes celé město. Snad nám Panna Marie skutečně pomůže.

Torstenson: přes intenzitu bojů se nám nedaří efektivně překonat obranu města. Náš průnik u kostela sv. Tomáše byl jen Souchesovou lstí. Pustil nás dovnitř, aby pak naše lidi pohodlně zlikvidoval ze zálohy. Stále platí náš původní plán: buď zvítězíme, a to ještě dnes, a nebo odejdeme poraženi.

***

mauzoleum R. Souchese

S koncem toho dne bylo čím dál více zřejmé, že se Brno ubrání; definitivním potvrzením prohry švédských vojsk byla žádost jeho velení o odnesení raněných a pohřbení padlých vojáků. Žádost Švédů byla obránci města odmítnuta, blížila se noc, a Souches měl podezření, že jde o Torstensonovu lest.

Obléhání Brna formálně skončilo sice až 23. srpna, kdy švédská vojska odtáhla, ale de fakto již 15. srpna bylo město zachráněno a Souches mohl slavit jak vítězství nad Švédy, tak své sedumatřicáté narozeniny. Naopak vztek Švédů z prohrané bitvy se vybíjel při jejich odchodu na bezbranném obyvatelstvu, když zanechávali za sebou množství vypálených vesnic na jihu Moravy.

Za obléhání města zemřelo na 250 hrdinných obránců Brna; ztráty Švédů se odhadovaly na 8 000 vojáků (dvojnásobek obyvatel Brna; srovnej s "krvavou" bitvou u Jankova, ve které padlo 6 500 lidí). Brno se stalo jediným moravským městem, které odolalo náporu švédských vojsk, a následně získalo od císaře Ferdinanda III. řadu privilegií, včetně daňových úlev a polepšení znaku. Samotný Souches byl povýšen na hraběte, a od města dostal Schwanzův palác (dům pánů z Lipé) na Dolním trhu. Následující měsíce a roky se stále podílel na vytlačování Švédů z Moravy a Čech, za což získal mnohé další statky na Moravě.

Souches zemřel na svém zámku v Jevišovicích a je pohřben společně s manželkou v ochozu za hlavním oltářem v kostele sv. Jakuba. Na náhrobku s klečící postavou šlechtice z r.1727 jsou ve staroněmeckém jazyce vyryta tato slova:

„Postůj tiše, poutníče, chceš-li zvědět, který vojevůdce jest zde pochován. Jest to velký hrdina, známý daleko široko, jehož se nepřítel obával jako úderu hromu. Císař Ferdinand III. a Leopold I. poznali dosti za 38 roků jeho hrdinnou odvahu všude tam, kam ho poslali. Tento velký hrdina zmařil Švédům, kteří obléhali Brno a chtěli se zmocnit i Špilberku, jejich úmysly, když jako velitel posádky tasil svůj ostrý meč, a nejen, že osvobodil obě místa od nepřátel, nýbrž je i tak zastrašil, že z Moravy i Rakous a Čech museli před ním prchati, sklízejíce ostudu a výsměch...“








Copyright © 2017, Jindřich Bíža
mail na autora webu   email

Flag Counter

„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“ Jan Werich